Americký
psychothriller Temné kouty od Gillian Flynn boří všechny dosavadní
knihy. S tímto zazářila i v Hollywoodu, a její neobyčejná schopnost
vyprávění a propracování psychologie postav se nedá s nikým srovnávat. Doslova Vás vtáhne do děje a nepustí Vás, dokud nevydechnete nad posledním slovem.
Již začátkem týdne jsem Vás informovala, že knihu přečtu během krátké doby a napíšu o ní článek. Jenže to jsem nevěděla, že mi čtení zabere pouhé dva dny a že si po zavření knihy povzdechnu s pocitem, že zase nemám co číst. Takhle je to se mnou ale u každé knihy, dokud nenarazím na další.
* * * * * * *
Nezbedná Gillian si ráda hrála na vrahy
 |
| Autorka románu. Foto Heidi Jo Brady |
Gillian
Flynn je americká spisovatelka a bývalá televizní kritička pro
Entertainment Weekly. Žije v Chicagu se svým manželem a synem. Jako dítě
si prý ráda s kamarádkami na vrahy a milovala sledování
Hitchcockova Psycha. Stala se novinářkou, ale když ji na začátku
finanční krize vyhodili z práce,
rozhodla se, že se uživí psaním knih.
Je autorkou tří thrillerů: Ostré
předměty (Sharp Objects), které získaly dvě ceny a jednu nominaci za nejlepší debutující román roku 2006, Temné
kouty (Dark Places) vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší knihou
roku 2009 a Zmizelá (Gone Girl), jež vyšla v létě 2012, se do počátku
následujícího roku udržela mezi trojicí nejprodávanějších knih podle
listu The New York Times.Satanismus k vraždě?
Příběh čtivého románu vypráví o ženě jménem Libby, té ženě, která jako jediná v sedmi letech v roce 1985 přežila vyvraždění své rodiny - dvou sester a matky. Ve své svědecké výpovědi obvinila z vraždy svého staršího bratra Bena, který si v knize odsedí za vraždu 25 let. Vražda byla považována za jakousi oběť pro Satana, který v té době byl mezi mladými teenagery hodně "moderní", a také toto uctívání dělalo spoustu problémů.
Příběh začíná jednoduše. Libby Dayová, žena po třicítce, se probouzí v depresích, ostatně jako to bylo celé dlouhé roky ode dne vražd. Přemýšlí nad sebevraždou, nad svým životem, vrací se jí vzpomínky. Když jí vyvraždil kdosi rodinu, zdědila horentní sumu peněz, nepracovala, žila z toho, co jí nabídli lidé soucitní. Pak se ale objeví zádrhel v podobě vyčerpání peněz z účtu. Tady Libby dělá cokoliv, aby peníze nějak získala, prvotním záměrem je samozřejmě případ vraždy její rodiny. Na tomto chce co nejvíce vydělat, když svůj příběh znovu převypráví. Neuvědomuje si ale, že od doby smrti její rodiny uplynula tak dlouhá doba, a událo se tolik nových vražd a zmizení, že peníze už jí jen tak někdo ze soucitu nedá. Je zoufalá, neví co si má počít, a poté se setká s jistým Lylem Wirthem, členem spolku zabývajícího se notoricky známými zločiny, a o vraždu v rodině Dayových mající velký zájem. Libby to vezme jako zajímavou obchodní nabídku, na níž se dá vydělat spousta peněz, a tímto se nechtěně stává "detektivem" v případě vraždy její rodiny. Postupně se po 25ti letech setkává s lidmi, které od doby vraždy neviděla. S pomocí Lyla se jí podařit vše nakonec objasnit, což jí málem bude stát život.
 |
| Není vše takové, jaké se zdá být. |
Z přítomnosti do minulosti a zase zpět
Příběh je vyprávěn působivou retrospektivou z pohledu několika postav (v přítomnosti samotnou Libby, v minulosti její matkou a Libbyiným bratrem Benem). Kniha samotná začíná a končí přítomností. V ději se však vracíme do osudného 2. a 3. ledna roku 1985, kdy autorka vypráví celý průběh dne rodiny Dayových, od rána 2. ledna, až do doby po půlnoci 3. ledna, kdy se odehrála vražda. Všechno do sebe krásně zapadá, obě časové linie se nakonec hezky setkají, a celý příběh končí jasným rozuzlením.
Nenávidět, nebo litovat?
Ze začátku má čtenář smíšené pocity z Libby. Neví jestli jí má litovat, nebo nenávidět. Aspoň já jsem to tak cítila. Libby je žena, která odmítá pracovat, neví, co by jí mohlo bavit či naplňovat, žije jen z peněz dobrotivých duší. Životem se víceméně potácí. Nedokáže zvládnout základní údržbu domácnosti, na návštěvách často krade drobnosti, místo aby si je sama kupovala. Navíc chce stále získávat z jejího případu co nejvíce peněz. Opravdu je čtenář lehce na vlnách, když čte její příběh.
Variace vrahů
Autorka ukázala výbornou schopnost čtenáře uvést do rozpaků, poté jej rozčílit, napínat, a navíc úplně zmást. Když se prokousáváte knihou, v každém úseku máte vytvořený určitý názor na to, kdo by mohl být vrahem. Všechno až do poslední stránky určité kapitoly jasně ukazuje, kdo by mohl mít motiv k vraždě, a poté dostanete bolestivou facku v podobě neviny člověka, o kterém jste byli přesvědčeni, že všechny ty nechutnosti spáchal. A aby to bylo zakončeno pořádným vyvrcholením, na konci knihy jste úplně vyvedení z míry, když zjistíte, jak to s vraždou vlastně celé bylo. Hlavně dýchat
Temné kouty je přesně ten typ knihy, který nezavřete, dokud jí nedočtete do konce. Já osobně jsem knihu začala číst v pondělí ráno a skončila jsem v úterý o půlnoci. A věřte mi, že číst knihu v tuhle dobu je naprosto perfektní. Gillian přesně ví, jak se čtenářem pracovat. Díky retrospektivě jste neustále napínáni, protože v obou časových liniích autorka skončí kapitolu dané linie větou, po které okamžitě chcete znát pokračování, ale nemůžete, protože teď čtete přeci o přítomnosti a k roku 1985 se vrátíte až za dalších pět nebo šest stran. Tento způsob čtení neustále udržuje čtenáře v pozoru. Navíc už na začátku víte, že to nebude pěkné čtení v jistém slova smyslu. Stačí si přečíst první legendární slova: „Mám v sobě zlolajnost, skutečnou jako tělesný orgán. Rozřízněte mi břicho a nejspíš vyklouzne ven, masitá a tmavá, a spadne na podlahu, abyste ji mohli rozšlápnout. Dayové to mají v krvi. Něco se mnou není v pořádku.“
Fakta, fakta, fakta!
Na konci knihy najdete necelé tři stránky poděkování lidem, se kterými Gillian spolupracovala při psaní knihy, což ukazuje, jak moc si dala se svým psaním záležet, aby vše působilo co nejvěrohodněji. Jelikož v knize najdeme spoustu faktů o zbraních, lidské psychice, farmaření, nenáviděném kultu Satana, a samozřejmě práva, autorka promlouvala s farmáři, střelci (sama si mohla vyzkoušet střelbu z různých typů zbraní), s poručíkem, dokonce i s rockovými skupinami, aby co nejpřesněji dokázala vykreslit podstatu rocku, kde se svým způsobem ukrývaly vzkazy Satanovi (když jsme v knize v linii roku 1985, mládež hodně poslouchá rockovou hudbu).
Stephen King v Temných koutech
Známý spisovatel působící ne stejné vlně jako Gillian, byl knihou naprosto uhranutý. Když čtenář přečte poslední slovo poslední stránky knihy, opravdu se cítí stejně jako Stephen: „Posledních třicet stran jsem se příšerně bál, ale stejně jsem nedokázal přestat číst. A pak, když jsem zhasnul, ten příběh mi zůstal v hlavě, kroutil se tam a syčel jako had v jeskyni.“
* * * * * * *
Osobně musím říct jediné. Jednou otevřete, a už nezavřete. Kniha je zatím tím nejlepším dílem, jaké jsem měla možnost kdy číst. Autorčiny další knihy jsem ještě nečetla, ale už se k tomu chystám, protože by bylo hříchem mít od Gillian knihu pouze jednu. Jsem přesvědčená o tom, že u dalších jejích knih se budu cítit úplně stejně. A ještě jedna věc. Nejsem čtenář, který se cítí být hoden toho, hodnotit tuto knihu v číslech. Taková já ani nejsem. Jednoduše je to to nejlepší, co jsem kdy četla, prozatím Temné kouty jen tak něco nepřekoná. A jsem přesvědčená o tom, že za nějakou dobu otevřu knihu znovu, vždy při dalším čtení objevím něco nového.
* * * * * * *
Ukázka z knihy:
Patty se dokonce podařilo usnout, což bylo absolutně směšné; probudila se dvě minuty po druhé hodině ranní, vyhrabala se zpod Libby a vyšla na chodbu. V ložnici u děvčat něco šelestilo a skřípěla tam něčí postel. Michelle i Debby spávaly tvrdě, ale nadělaly při tom dost hluku - shazovaly ze sebe přikrývky a mluvily ze spaní. Prošla kolem Benova pokoje, kde se ještě svítilo od té chvíle, kdy se tam vloupala. Byla by se tam chvíli zdržela, ale měla zpoždění a Calvin Diehl nevypadal, že by na ni byl ochoten dlouho čekat.Bene, chlapečku můj.Nemít čas bylo lepší. Došla ke dveřím, a místo aby si dělala starosti kvůli zimě, vzpomněla si na oceán, na ten jediný výlet do Texasu, když byla mladá holka. Představila si sebe samotnou natřenou olejem a opékající se na slunci; zalila ji voda a na rtech pocítila sůl. Slunce.Otevřela dveře, nůž se jí zabořil do prsou, zlomila se v pase a zhroutila do náručí muže, který jí šeptal do ucha "Jen klid, tak za třicet vteřin bude po všem, jen mě nechte bodnout ještě jednou, abychom si byli jistí", odstrčil ji od sebe, připadala si jako baletka v záklonu v objetí partnera, a pak cítila, jak se jí nůž v hrudi otáčí, nezasáhl jí srdce, měl přece zasáhnout srdce, cítila, jak se v ní ocel pohybuje, a muž k ní shlížel s laskavým výrazem v obličeji, připravoval se k dalšímu úderu, pak jí však pohlédl přes rameno a jeho laskavá tvář se náhle zrůznila, knír se mu roztřásl-"Co to sakra je?"
* * * * * * *
Nakladatelství: Bux
ISBN: 978-80-242-4282-8
Copyright © 2009 by Gillian Flynn
Zdroj obrázků: bux.cz, kosmas.cz, youtube.com
A co Vy? Četli jste Temné kouty? Jak na Vás kniha působila?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)