POEZIE | Večer ve znamení alkoholu

By: Ad-Libri on 8:46

Share it Please

Tweet

Tato báseň je má úplně první, kterou jsem napsala po desetileté pauze. Ono za tu dobu to střevo básnické ve mně dřímalo, shromažďovalo nápady, až nakonec puklo a všechen ten obsah se vyvalil ven takovou rychlostí, že z toho vznikla ona Pondělní poezie. A protože bylo prodloužené volno, všichni určitě flámovali, většina si určitě nepamatuje, od koho dostala výprask či kdo proháněl děvče na kole, tato báseň je tak příznačně napsána o alkoholu. jen trošku jinak.

* * * * *

Večer ve znamení alkoholu

Bylo to asi loni v lednu,

kdy sledovala jsem doma bednu.
Reklama na noční bar můj zrak upoutala,
už už jeho návštěvu jsem plánovala.
Přišel únor, březen, duben, květen,
a já stále sama bloudila světem.
Pak do baru U Kohouta jsem vstoupila,
lednovou reklamu ihned si vybavila.

Sedám k pultu, křičím: „Čtyři whisky barmane!“
On pouze mlčky přikývne.
Na baru další skleničky v řadě stojí,
při pohledu na ně rány v duši se hojí.
Jednu, druhou, třetí piju,
barman křičí: „Ne, už neliju!“
Přikazuji: „Jen lij dál, není co ztratit“,
jenže čas nedá se vrátit.

Večer ve znamení alkoholu,
druhý den probouzím se v bolu.
V cizí posteli, s neznámým mužem,
pak vybavila jsem si větu: „Vždyť vzít se můžem!“
Můj zrak přesouvá se k pravici,
kde tajemný leží na lavici.
Prý pouštíme se do veselky,
cože? Vždyť já pila jen trochu whisky!

Vstávám, hlava bolí, úplně prázdná,
hledám prádlo, copak si ze mě dělají blázna?!
Úsilí vzdávám, leč nerada,
vycházím vstříc svým nočním můrám.
Prsteny stříbrné z rukou sundávám,
a vidím jasné cesty k záhadám.

Už netíhnu k alkoholu,
nechci se probouzet v bolu.
Bar U Kohouta je nyní prázdný,
prý zavřeli jej kvůli kázni.

* * * * *

  Stejně si pořád myslím, že většina svateb v polo bezvědomí z chlastu se odehrála v Las Vegas.