© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

19. 5. 2014

Dva diamanty

Krásné pondělí přeji, ať už školákům, kterým závidím jejich normální režim, tak také maturantům, z nichž většina určitě momentálně na poslední chvíli šrotí otázky jako já. Řekněte že ano :D. Jediné, co mě povzbuzuje, je myšlenka, že příští čtvrtek to už bude všechno za mnou a já budu moct konečně normálně spát a přiberu na váze to, co jsem díky stresu zhubla. To ale není předmětem dnešního článku, po delší odmlce opět přicházím s další ze svých depresivních básní. Račte číst! :)



Tato báseň vznikla (to mi to trvalo než jsem si vzpomněla na místo vzniku) jednoho večera před pár měsíci. Ležela jsem v posteli, přemítala o vztazích a lásce, akorát v jiném slova smyslu. Vzala jsem tužku a papír a psala verše, které mi díky onomu přemítání na mysl přistály, až vzniklo tohle malé dílko plné optimismu. No, slušná nadsázka.


* * * * *

Dva diamanty

Dva diamanty třpytí se v záři měsíce,
jejich krása snad nedočká se konce.
Jedno tajemství však v sobě mají,
ruce pošpiněné čisté se zdají.


Dvěma ženám smí náležeti,
jen jeden muž rozhodl se je darovat.
Jeden té, které celý život dal,
druhý ženě, které předchozí noc společnost dělal.


Diamant roztříštil se nedá,
však láska ano.
Ta, jenž muže na scestí svedla,
ta, jenž už neprocitla.




* * * * *

Další články:
Pondělní Poezie (1), Pondělní poezie (2), Pondělní poezie (3), Pondělní poezie (4)

2 komentářů

Taure pátek, května 23, 2014

Krása! :-) Ale nemám ráda nevěrné muže :-D

Dragell neděle, května 25, 2014

Zvláštní báseň, taková ponurejší myšlenka. Pěkné :)

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)