© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

3. 7. 2014

Knihy mého dětství aneb nostalgické vzpomínání...

Jakožto člověk, kterému je naposledy devatenáct (no dobře, ještě čtyři měsíce), jsem dnes vedla zvláštní a duchaplný rozhovor se svou sestrou. No, nešlo ani tak o rozhovor, jako spíš o velmi živou až agresivní diskuzi o tom, jestli byla v Kouzelné školce lepší Majda s Františkem, Michal s Františkem, nebo Dáda s Julinkou. Inu, neshodly jsme se, po dvaceti minutách byl stav Majda vs. Michal nerozhodný, takže debata byla ukončena. A to je ten důvod, proč vidíte daný nápis článku.
Hovor o Kouzelné školce (teď je ale děsná, když jsem byla malá, byl jejich program mnohem lepší) mě přivedl na nostalgické vzpomínání na dětskou bezstarostnost. A dokonce jsem vlezla po dlouhých letech do "dětského oddělení" mé knihovny a připomněla si své čtenářské začátky a nejlepší knižní kamarády a jejich lumpárny.

Tak bych vás ráda seznámila s mými nejlepšími knižními kamarády a chvilkami, které jsem s nimi trávila, když mi bylo asi tak pět až devět let (mezitím se mi v osmi zhoršil zrak /proklaté knihy, nebo genetika?/ a já dostala své první brýle připomínající hlavního hrdinu ságy Harry Potter).


Slečna s dobrým srdcem: víla Amálka
I já byla malinkou slečnou, která se toužila parádit, vypadat jako maminka a být obletovaná samými krásnými chlapci. No dobře, to zrovna ne, ale přeci jen jsem měla svůj dětský idol v podobě mého spolužáka ve druhé třídě a často jsem o něm snívala. Každopádně kniha Říkání o víle Amálce od Bedřicha Čtvrka a Václava Čtvrtka byla mým útěkem do světa krásy, duševní čistoty, obdivu a odvahy. Malá dlouhovalsá víla, tu jsem milovala. Její krásné srdce, které se snažilo pomáhat ostatním, mě zřejmě ovlivnilo na celý život a já pomáhám taktéž ostatním lidem v nesnázích (akorát už to není taková pohádka no). Když vyléčila obra a ohniváče nebo jak se potkala s plachým beránkem Kudrnou, to jsem byla u vytržení. Krásná postava v krásném povídání.


Úchvatný skřítek s velkým nosem

To je můj Rákosníček. Jako malá jsem strašně ráda četla jeho příběhy nahlas. Zvláště ségře jsem je předčítávala. Tenhle chytrý "hošánek" si dokázal poradit s kdejakou lapálií, pomohl nejednomu obyvateli svého rybníčku Brčálníku a rozesmával i mě. A jeho kamarádi Matěj s Julinkou byli úžasní, stateční a mnohdy i docela nesmělí. Ale to v pohádkách bývá. Kniha od Kincla a Smetany Rákosníček a rybník byla a pořád je (!) úžasná a má v mé poličce svoje čestné místo.





Výprava milého Honzíka
Kdo nezná Honzíkovu cestu od pana Říhy, ani neprožil dětství. Což mě přivádí k myšlence zavedení povinné četby v první třídě. Jeho výprava na vesnici za babičkou a dědečkem je nezapomenutelným příběhem. No není Honzík úplnou ukázkou toho, jak jsou děti šikovné? Sám jede z Prahy vlakem na venkov a posléze se seznamuje s mnoha zajímavými věcmi. Tato idea a naivní představa prostě patří do každé dětské hlavičky. Ráda na tuhle knížku vzpomínám, četla jsem ji jako malá snad stokrát a vždy když jsem ji otevřela na první stránce, dychtila jsem po tom stále stejném a přesto nezapomenutelném dobrodružství. A to ani nemluvím o jeho moudrých prarodičích, Honzíkova dědečka jsem milovala.



Jak se poučit podle Ezopa

Pro mě nezapomenutelným příběhem o nepěkných lidských vlastnostech, které jsou tady do zvířat promítnuty v celé knize, je příběh o malé myši a velkém lvu. Typické pro lidi že... Úchvatné mi přišly i ilustrace a vždycky jsem byla úplně nadšená z toho, když jsem přečetla onen příběh a posléze si přečetla dané ponaučení, které z něj vyplývalo. Připadala jsem si potom strašně moudrá že jo. Ach jak krásná a nenásilná forma výchovy dítěte :D.






Nechci vás unudit kvantem knih, které jsem si četla jako malá, myslím, že většina dětí to měla podobně, dnes jsou přeci jen pohádky v trošku jiné dimenzi a osobně se mi ani moc nelíbí. Nicméně vyrůstat s takovou klasikou byla nádhera. :)


A co vaše knižní příběhy z dětství? :) 


Zdroj obrázků: knihy.abz.cz

11 komentářů

Simmie čtvrtek, července 03, 2014

Ja také to "moderné dieťa" a z týchto spomenutých kníh som vyrastala iba na Ezopových bájkach, inak to u mňa boli "Witch", "Wings", a disneyovské seriály - niekedy sa za to až hanbím :D
Veľmi pekne ti ďakujem za komentár, najmä za tie milé slová, vážne si ma potešila:)

Lukáš čtvrtek, července 03, 2014

:D jo jo tyhlety knížečky znám ze svého mládí (ale to už sakra doba) :)

Viallen sobota, července 05, 2014

Moja kniha z detských čias sa volá Opice z našej police. Knihy som ako malá nenávidela (hej, tiež to teraz nechápem...), takže si vieš predstaviť, aká je super! :D

(http://all-dreams-are-real.blogspot.sk/)

ViK neděle, července 06, 2014

Honzíkovu cestu jsem měl jako malý v nemocnici. A protože to byla jediná knížka, kterou jsem tam s sebou měl, četl jsem ji pořád dokolečka. Pomáhala mi aspoň na chvilku zapomenout, kde jsem a rodiče že mám kdesi daleko. A i díky ní jsem měl vždycky jasnou představu, jak má vypadat správná babička, správný dědeček a život na venkově :-)

stuprum neděle, července 06, 2014

Moc dobré, já četl Příručku svišťů. :)

Martina pondělí, července 07, 2014

Milovala jsem Honzíkovu cestu! :D :) Snad bych jí ještě někde našla... přijemná nostalgie, díky :)

Vita Moderno pondělí, července 07, 2014

Moc pěkný článek!:-)

ANA neděle, července 13, 2014

Nedávno jsem přemýšlela o tomtéž! Taky si plánuji vytáhnout obraz knih mého dětství, všelijaké Ferdy Mravence, Brouky Pytlíky, Hochy od Bobří řeky, Vlaštovičky, Světlušky a Karafiátovy Broučky vůbec...
Vílu Amálku jsem si taky oblíbila, mám asi jiné vydání, tam bylo přidání i říkání O žabce Márince. A co Rumcajs, Manka a Cipísek? Cesty formana Šejtročka, Gabra a Málinka, Pošta v ZOO, Emil a detektivové, Luisa a Lotka nebo Děti z Bullerbynu... nádherné knížky.
Rákosníček v té době ještě nebyl, ale měla jsem knížku O vodníkovi Česílkovi.
Ezopovy bajky mě minuly, ale podobné asi budou bajky, které mám v knize O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách. Nádherné...

ANA neděle, července 13, 2014

P.S. klidně jsi mohla dát knih i více :-)

Andrea A pondělí, července 14, 2014

ANA: Jo jo, knížky, které jsi vypsala jsem četla taky, ale nechtěla jsem dělat nekonečně dlouhý článek, to by se čtenáři asi zbláznili kdyby to museli všechno číst :D

ANA pondělí, července 14, 2014

Jasně, to chápu :-)
I když, kdybys přidala ještě tři knížky, myslím že by to čtenáři unesli... :-)
Ale máš to pěkně sestavené a popsané!

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)