© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

17. 7. 2014

Ochrana zákony (moje zamýšlení)

Každý z nás se někdy ocitne v okamžiku, kdy mu v hlavě vyvstane filozofická otázka. Jakákoliv. Od "proč já?" přes "je smrt definitivním koncem?" až po "jak je možné, že ty mozky v obou komorách parlamentu jsou víceméně prázdné, ne-li sobecké?" Já si podobné otázky pokládám každý den. Každý den se ocitám v situacích, kdy se mi zastaví svět kolem mě a já se ptám. Kdybych si ty otázky měla psát, na každou by vyšel samostatný článek, protože já jsem člověk přemýšlivý, který má potřebu neustále něco zjišťovat a nad něčím přemýšlet. A jedné takové otázce bych věnovala celý článek. Jak jste si mohli všimnout, pokud čtete mé články, zajímá mě právo a chci jej studovat. Nicméně několikrát mě přepadla zvláštní otázka: "To chci opravdu pracovat v tom ´bordelu´, kterému se říká právo"? Já budu součástí té špíny, podvodů a provokace?

Protože se o právo aktivně zajímám, pročítám si zákoníky, vyhlášky a studuji odbornou literaturu. Někomu se to může zdát jako bláznovství, ale mně to hodně přináší a v dnešní době, která je jeden velký chaos, je člověk, který zná právo, ve výhodě, protože se umí ohánět (ne zneužívat!) zákony, ví, co má dělat v případě sporů, jak jednat, aby bylo vše co nejvíce spravedlivé.


Já se kromě studia literatury a dalších právních dokumentů věnuji i soukromně tvorbě smluv a podkladů, které jsou potřeba k vyřizování úředních věcí. Neberu si za to peníze, nemám na to ani právo, ani si nemyslím, že by to bylo tak kvalitní, možná na sebe ale kladu jen příliš vysoké nároky.

Nicméně měla jsem možnost tvořit rozvodové smlouvy a formuláře mé příbuzné. Dalo to hodně zabrat, proseděla jsem nad tím dost času, obíhala lidi, od kterých jsem potřebovala vědět informace, prošla jsem si různými situacemi, studovala katastr nemovitostí, majetek příbuzné v manželství, zajímala mě situace dětí.. Opravdu vše, co k tomu patří, jsem měla a smlouvy úspěšně zpracovala. Jako pochvalu jsem brala tvrzení, které řekl mé příbuzné notář, když k němu odnesla mé dokumenty k ověření: "Tohle Vám sestavoval nějaký právník že?" To byl pro mě důkaz, že jsem odvedla kvalitní práci a pro mou příbuznou udělala vše a rozvod byl úspěšně proveden. Po prostudování tarifních cen (na které jsem byla dotázána dalšími lidmi) jsem t napsanou zjistila, že má příbuzná ušetřila celých 7 200 Kč. Tuto částku by si vzal právník, který by jí smlouvy sestavoval. A to v tom není započítáno účtování si za hodinu, proplacení cesty apod. Přitom každý šikovnější člověk si dokáže najít vzory smluv na internetu (podle mě jsou bez úrovně a neprofesionální, tak jsem tvřila svoje dle dostupných pravidel pro tvorbu smluv).

Mým druhým případem bylo sepsání stížnosti a vytvoření petice pro jednu paní, v jejichž obci chtěla škola spojit dvě třídy v jednu a vtvořit tak nekvalitní zázemí s 35 dětmi. Nesmyslné jednání. Navíc zdravotně znevýhodněné děti se takto nemůžou věnovat povinné školní docházce, takže jsem se do toho se vší vervou pustila. Proseděla jsem nad tím tři dny, přičemž spolupráce s paní byla trošku náročnější (vše probíhalo přes telefon, osobní schůzka nebyla možná, takže o to větší dřina to byla). Celá tato záležitost je v šetření a já napjatě čekám na výsledek. Doufám, že všem rodičům vyhoví a třídy ponechají rozělené.
Možná si říkáte: "Jéje stížnost, tu napíše dnes každý sám ne?" Ale jak jsem zjsitila, nenapíše. Ve stížnosti jsou potřeba dobré a přesvědčivé argumenty. A člověk může být jakkoliv šikovný, ale pokud chce argumentovat konkrétními paragrafy, musí vědět, kam sáhnout. Inu, v mé stížnosti lamentuji nad onou situací dané školy pomocí paragrafů, vše jsem pečlivě nastudovala, ať už vyhlášku ministerstva školství ohledně povinné školní docházky, nebo samotný školský zákon. Lidi většinou napíšou jednoduchou stížnost napsanou selským rozumem. Já musím selský rozum prolnout s "právnickým" (velmi nadsazeno, nejsem právník) a udeřit na správnou strunu.

Opravdu platí spravedlnost v dnešní době?

Co jsem tím ale chtěla říct je to, že se s právní praxí setkávám mnohem více, a mnohdy dostávám opravdu náročné otázky, které vyžadují opět můj čas a usilovné přemýšlení, mnohdy zpočátku bezvýsledné. A vidím, jaký chaos právo vlastně je. A pokud právník neví, kam má sáhnut pro zdroj informací, ale pouze dedukuje, nemůže být dobrým právníkem.

V dnešní době jsou i advokáti, kteří páchají trestné činy, které nenesou žádné vysoké riziko, nicméně znají moc dobře kličky, kterými se mohou vyhnout případnému postihu. Protože i mezi paragrafy se dá dobře "kličkovat", tak, aby vám nic nehrozilo. A to je ten zdroj mé otázky - opravdu budu součástí takového bordelu? Kdy zákon je pouhým prostředkem k vlastnímu úspěchu či financím?

I takhle můžou dpadnout sezení u právníků.

Podívejte se na naše politiky. Určitě (i když možná nechcete), se k vám dostanou informace z politického světa.  Za prvé - upravují si zákoy tak, aby jim nehrozily postihy (ať už v podobě různých trestů z trestního zákona, nebo finanční), tedy se nejedná oslužbu lidem (jak řekl jeden filozof), ale o službu sám sobě, což není pravou podstatou spravedlivého panovníka (v našem případě politiků).

Tolikrát jsem viděla kauzy, ve kterých se vyloženě zákony zneužívaly ku vlastnímu prospěchu, tolikrát jsem viděla osobně lidi (nebo byla svědkem přímo dané situace ), kteří byli v situaci, kdy potřebovali pomoc v podobě paragrafu, ale právník byl buďto "vyčůraný" pacholek, kterému jde jen o peníze a ne o pomoc lidem, nebo právníka neměli a v tu chvíli se obraceli s prosbou o pomoc na mě, protože vím, do jakého zákoníku se mám podívat. A já jim vždy ráda pomůžu, ale zbytek je bohužel na nich. Ať už jde o chození po úřadech, papírovní a další, není to na mně, nejsem právník. Nýbrž na nich. A mě strašně mrzí, že nepoctivých právníků je v dnešní době tolik. A pokud se lidé nepostaví na vlastní nohy a nezabojují sami, žádné spravedlnosti se jim nedostane, a oni si budou dál jen naříkat.

Možná, že se svým přístupem to budu mít těžší, protože mně nejde o peníze, ale o pomoc druhým. A většina advokátů je přesným opakem. Tedy já můžu být ten dřevěný kůl, který bude postupně zatloukán do země tvrdými sekyrami "penězchtivých" právníků. Ale život je o boji, a ať už budu mít vidle nebo plastovou tyčku, proti těm sekyrám jít musím.

A jak to vidíte vy? Setkali jste se někdy s nespravedlivým jednáním v právních úkonech? Měli byste žaludek na to, dělat právo?


Zdroj obrázků: ods.cz, das.cz, tyden.cz

8 komentářů

Anonymní

Fredy Kruger

" Co chcete ??" ..... "Jáá... chtěl bych ochranu !"

... " Soused vám chodí na stranu
k dveřím ? ... či sere vám pod oknem ??
... vy monokl máte pod okem !!

... tohle já vůbec netuše "........
Právník Bill Woschousst je rozrušen !!

" Sepíšem to hned po ránu !!"

" Kurwa ! já jinou chci ochranu !!"
... ( křičí Jann Mimoň )... " Neb... chtěl bych se pářit !"

" Tu ... v právní jste burane v kanceláři !!
... v drogerii ... či v marketu "....

" Máte tu alespoň klossetu ?? "

" Jen pro nás !!!" ( dí právník rozrušen poté ) :...


" A vypadněte už ! idiote !!"

Po chvíli výkřiky sekretářky :
" Hromada !! ... pohleďte na masařky !"

.... " Cožee ??" řve advokát

" Uvěř mi !! .... ničema wisral se za dveřmi !!"

" Tfuy Teufell !! ... takého koláče !!"
.... muž s ženou dali se do pláče ....

stuprum pátek, července 18, 2014

Znám spoustu vyčůránků a někteří mají talár. :)

Aailyyn pátek, července 18, 2014

Právo je pořád jenom tvořené definicemi v zákoně a holt se dá různě interpretovat, chápat a vykládat. A právník se holt vždycky snaží to, co má, přizpůsobit svým potřebám. Vždycky jsou to dvě strany mince. Ať zastupujete firmu, která se snaží vymoci své pohledávky, hájíte někoho, kdo přepadl banku nebo zastupujete klienta u rozvodu. Domnívám se, že z tohohle titulu se případ nevybírá podle "morálního hlediska". Jakože budu zastupovat výhradně ty, na jejichž straně je pravda. Vezmete zkrátka každý případ nejen proto, že chcete mít na chleba a každá vydělaná koruna dobrá. Ale každý případ, každé přemýšlení, jak z toho vytlouct prospěch pro svou stranu, posouvá toho právníka profesně dál, na každém vyřešeném případu se vlastně učí, zdokonaluje. Myslím, že širší veřejnost tuhle profesi často vidí zjednodušující optikou: "No jak někdo může hájit vraha?" Nicméně ona v tom bude asi kus individuální profesní ctižádostivosti a právník se od těhle osobních hledisek nejspíš oprošťuje a celé to vnímá jako profesní výzvu, posun v kariéře. Svým způsobem chápu, co někoho baví na tom, věnovat se zrovna právu.

Andrea A pátek, července 18, 2014

Aailyyn:

Zdravím, děkuji Ti za názor. :)

Samozřejmostí je, že vím, co obnáší vykonávat právo jako takové, většina lidí kolem mě se mi diví, proč se tím chci živit, když budu obhajovat vrahy. Což je velice zkreslená a smutná představa o právnících. Nicméně s vrahy se setkám pouze a jen v trestním právu, a pokud právník trestní právo dělat nechce, tak jej prostě dělat nebude, může se věnovat pracovnímu, občanskému, evropskému apod.

A právník musí mít pro výkon povolání v trestním právu silnou náturu, mám známou, která dělá v trestním, a je to pro ni hodně psychicky náročné. Čímž neříkám, že ostatní odvětví náročná nejsou, nicméně trestní právo je svým způsobem specifické co se týče tlaku na lidskou psychiku. Každý si může vybrat na fakultě, jestli si chce udělat ještě navíc modul pro určité právní odvětví, ale právo jako profese má, jak Ty říkáš, dvě strany mince. Bude mít své odpůrce i příznivce.

Aailyyn pátek, července 18, 2014

Samozřejmě, to je ještě druhá věc, že vůbec nemusíš dělat nutně trestní právo (obecně to bude asi odvětví, kde je maximální nápor na psychiku, protože se potkáš taky s lidmi z toho opačného spektra a taky to nebude nic moc, tzn. oběťmi trestných činů, může to být týrané dítě, může to být znásilněná žena a tohle denně v práci vidět vyžaduje silnou náturu). Ještě je tu právo rodinné, obchodní atd. I tak člověk nebude vždycky stát na té "správné" straně. Můžu u rozvodu zastupovat klienta, kterého chce jeho budoucí ex totálně oškubat a můžu zastupovat hamižného sobce, co na své děti má zájem po rozvodu dát co nejmíň. Myslím, že právník to prostě musí vidět optikou "případ jako případ" a nevnáší do toho emoce a nehodnotí, co je správné a spravedlivé, natož, co je morální. O tom pak rozhoduje soud. Spousta řešení právě díky kličkám v zákoně a specifickému výkladu zákona protizákonná nebudou a být nemohou, přestože rozhodně nebudou morálně správně. Nicméně snad ani při sebevětší snaze nelze definovat zákony tak přesně, aby k tomuhle nikdy nemohlo dojít.

Andrea A pátek, července 18, 2014

Aailyyn: Jednoduše právník se musí umět distancovat od emocí a od morálních hledisek (aspoň částečně), pokud vykonává nějaké řízení nebo někoho zastupuje. Vždy to bude mít svá pro i proti. Nicméně tímto článkem jsem chtěla ukázat ten paradox, kdy zákony mají chránit, ale v každém státu (nejen v našem) je spíš právě prostředkem pro páchání nedobrého. Ona interpretace je nejhorší, a když si pánové z parlamentu usmyslí, že napíšou nový zákon, protože se jich něco předtím dotklo a mohli by mít z toho problémy, tak právníci se potom chytají za hlavu, jelikož jednotné vyložení onoho nového zákona či právní úpravy je takřka nemožné. Poslanci nám předhazují zákony, aniž by je vysvětlili, zásada "tady máte, perte se".

Miloš úterý, července 22, 2014

Sestavit rozvodovou smlouvu musí být nadlidský úkol, protože rozvádějící se partneři mají zájem o všechno, jen ne hledat shodu.

Andrea A úterý, července 22, 2014

Díky! Konečně to někdo chápe! :) Většina lidí si myslí, že když mě baví právo, automaticky znám všechny skulinky, kličky, zákony a ideálně smlouvy na míru.
Taky mě to stálo dost nervů to sestavit, zvlášť když jsem seděla s manžely v jedné místnosti a pokoušela je přimět ke spolupráci.

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)