© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

20. 10. 2014

Soužití s mužem chce trpělivost aneb perličky.

Na jednom blogu jsem si přečetla zajímavý článek, ve kterém slečna uvažovala nad tím, jak pochopit muže. Trefně článek zakončila větou "Potřebuji školení". Čímž mě inspirovala k sepsání mých dosavadních zkušeností s muži (a na to, že jsem s mužem oficiálně jen dva roky, je jich nějak moc), respektive s mužem, protože jsem si našla svého prvního přítele v sedmnácti a jsem s ním doteď, přičemž je mi skoro dvacet. Prostě ty chlapy nepochopíme ani na smrtelné posteli, každopádně toto je takovým mým posledním přáním, než opustím tento svět. Aby mě před smrtí něco tzv. "osvítilo" a jednou větou mi byla sdělena podstata bytí mužů a vysvětlení jejich chování. A to si odnesu sebou do hrobu. V článku můžete najít pár pro mě absolutně nepochopitelných věcí ze života s mužem.

Při psaní tohoto článku myslím na svou maminku. Jak mi už několikrát říkávala větu: "Nesnaž se. Chlapy nikdy nepochopíš." (Tuto větu budu šířit i já, a myslím, že se bude šířit dál po celé generace. Stala se mou mantrou. Díky mami.) Dokazuje to i její, mnohdy rezignovaný až zoufalý výraz, když můj tatínek něco špatně pochopí, nepochopí, udělá špatně, nebo neudělá vůbec. Takovým situacím se už ani nedivím, protože jsou běžné. Přídomek "běžný" získaly situace i v mém životě s mužem.

Než se pustíte do čtení těch situací, kdy mi šla hlava kolem, respektive nešla kolem, ona se na mě podívala s očima obrácenými v sloup, otočila se elegantně na patě a řekla: "Ty jsi ale blbá, proč jsi sakra s chlapem? Vystačíš si sama." Když totiž takové situace nastanou, pokládám si otázku, jak je možné, že všichni chlapi, se kterými jsem měla možnost se setkat, nějaký čas pobýt nebo si popovídat, jsou úplně stejní.

A když dojde na situace, ve kterých já jako žena absolutně nerozumím jejich počínání, říkám si, jestli je chyba na straně ženy nebo muže. Přičemž tady dojde samozřejmě k rozkolu, protože žena zastává názor, že vždy může za nastalou situaci či absolutní nesmysl chlap, protože nepřemýšlí. Načež se v obranném postoji chlap vytasí s větou: "Nemysli, nepředpokládej, a raději mi to příště pořádně vysvětli." To je chlapova univerzální omluva na všechno. Že za to můžu vlastně já. Ale ani je nenapadne, že tímto nám ženám ukazují, jak jsou tak primitivně nastavení, že potřebují manuály ženami vytvořené. A to se vy chlapi ani trochu nestydíte? Jak je potom možné, že vás my ženy i přes to máme tak rády, nedej bože, že vás milujeme?! Když jste na zabití?!

Milí pánové, tady nedělám z žen bytosti, které jsou stvořeny z dokonalosti, ale ptám se, proč tomu tak je. Protože chlap bez ženské (vypustíme nyní sexuální orientace jiné než heterosexuální) nemůže přežít. Nelíbí se vám to? Budu ráda za každý názor, který má racionální podtext a logiku.

* * * * * * * * *

Aktuální přehled nepochopitelných výroků a situací (pro lepší přehlednost účastněných osob nazvu v konverzaci muže mužem (M) a ženu ženou (Ž):


Situace číslo 1:

  • Jsme v obchodě, můj muž si vybírá pečivo. Po chvíli si vzpomenu na to, že jsem si chtěla koupit kefírové mléko, přičemž jsem zapomněla, jak se vlastně to mléko jmenuje.

Ž: Tak si ještě můžeš na cestu koupit to mlíko, jako já někdy, no takové to ochucené jak bývá, jak se to jmenuje?
M: Hm..
Ž: Sakra tak jak se to jmenuje? Já si nemůžu vzpomenout.
M: Hm, bílé.
Ž: (odchází s výrazem naprosté rezignace k pokladnám a hlesne na muže přes rameno) Nechci být sprostá, ale to si ze mě doprdele děláš srandu?!



Situace číslo 2:

  • Jsme doma, je večer, já se vrátila z nákupu, muž objevuje v košíku umístěném na lednici sladkosti, které jsem nakoupila. Něco na mlsání doma, něco pro něj na cestu. Nachází se tam dvě Delisy (jedna pro něj a jedna pro mě), sušenky a balíček bonbonů.

M: Jé ty jsi koupila ty hnusné, to jsi nemohla koupit kokosové?
Ž: Hele, když něco chceš, buď mi to řekneš, nebo vyfasuješ seznam a půjdeš nakupovat sám, přičemž dostaneš útratu na můj nákup důležitých věcí a kraviny, které si přeješ ty, si koupíš za svoje. Jasné?
M: Hmm jsi zlá. A můžu si to sníst? (držíc v ruce jednu Delisu)
Ž: No samozřejmě, vždyť je to pro tebe.


  • Druhý den přichází můj muž za mnou do práce, sedne si přede mě a povídáme si, je chvíli před zavíračkou.

Ž: Tak co, oběd byl dobrý? Snědl jsi ho?
M: Hm, králík se ti povedl, ale moc ho nemusím. Uvažoval jsem, že si dám místo něj těstoviny s kečupem...
Ž: (vyvalí oči, zrychleně dýchá) Říkala jsem ti před nějakou dobou, že chci slyšet věci, které jíš nebo nejíš. Dokud neřekneš, bude uvařeno to co bude uvařeno, a ty si jez co chceš. Králíka ti znechutila tvoje babka svými způsoby přípravy. U mé mamky králíka jíš s chutí.
M: Hm, tak jsem měl ještě hlad tak jsem snědl ty dvě Delisy.
Ž: (vyvalí oči, zrychleně dýchá, poklepává nohou) A proč dvě?! Vždyť jednu jsem měla na zítřek do práce!
M: Né ty jsi mi říkala, že to je pro mě a můžu si to sníst.
Ž: (držíc se za hlavu, slzy na krajíčku a přemýšlejíc jestli od nastupujícího zoufalství, záchvatu smíchu nebo naprosté beznaděje) Já jsem ti říkala, že je tvoje, když jsi držel tu jednu. Je snad logické, že když koupím dvě, a my jsme taky dva, že to bude pro nás dva. U vás v rodině jsi viděl, že když tvoje mamka koupila dvě stejné sladkosti, snědl sis jednu, a jednu jsi nechal mně. Tak proč takto nemůžeš uvažovat i v našem případě?!
M: No tak mi to máš vysvětlit, ty jsi ale řekla že jsou moje.
Ž: Ahá, takže je to vlastně moje chyba?! Počkej.. No jistěěě, já vlastně zase předpokládala, že to pochopíš, to ti to mám vysvětlovat jako debilovi?
M: Jo.

Poznámka: Možná vám přijde absurdní, že jsem se rozčilovala kvůli jednomu snězenému oplatku. Nicméně já jsem strašné prase, jídlo zbožňuju, a jak mi sáhne někdo na nějaké, které náleží mně, neznám se a mohu i ublížit.

Otázka k zamyšlení: Čí to tedy byla chyba? Moje? Mého drahého muže, který měl štěstí, že přežil? Dámy, pánové...



Situace číslo 3:

  • Přicházíme s přítelem domů z práce (ten den, kdy jedl králíka a Delisy), odemykám dveře, vstupuji dovnitř a na dřezu leží talíř s kostmi toho králíka.

Ž: Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, co to tady ještě dělá?
M: Vždyť jsi říkala, že kosti mám dát na talíř...
Ž: ...a vyhodit.
M: Né ty jsi řekla že to mám dát na talíř....
Ž: ... a vyhodit.
M: (beze slova, kouká se na mě)
Ž: No nekoukej se na mě tak, přijde ti to snad jako standardní situace, že obereš maso, kosti hodíš na talíř a necháš to na dřezu?! Zvlášť když máš koš metr vedle toho talíře, akorát trošku jižněji?
M: No počkej, ale ty jsi říkala, že je to třeba vyhodit. Tedy to nepatřilo mně.
Ž: Ale ale, už jsme zase u Pana Seta. Jenže Seto dneska nepřijde, tak to seber do sáčku a vyhoď.
M: (odchází na záchod) No jooooo.
Ž:  (s hrůzou sleduje, že dřez je pokrytý špinavým nádobím, nicméně má úsměv na tváři)
M: (vyjde ze záchodu) Co se na mě tak koukáš?
Ž: Rozhlédni se kolem sebe. Co vidíš?
M: Co je zase?
Ž: (ukazujíc prstem na nádobí) Šup šup, je večer, a ty odjíždíš, a rozhodně tady po sobě nenecháš takový bordel.
M: (s bručením si vyhrnuje rukávy a začíná s mytím nádobí) Jsi zlá.
Ž: Ne, jen napravuju to, za co se mi omlouvala tvá maminka.
M: Za co?
Ž: Za chyby ve výchově.

Poznámka: Pan Seto vznikl za situace, kdy můj muž neustále říká "ono se to uklidí, to se umyje, to se vyčistí, to se opraví". Že se to prostě samo udělá. Odtud Pan Seto.

* * * * * * * * *
Těch situací je ještě spousta, ale to byste byli značně unavení při čtení tak rozsáhlého článku. Takže mějte se krásně, dámy, buďte trpělivé jako já a muži, buďte své ženě pomocí, ne přítěží.
Andrea

22 komentářů

stuprum pondělí, října 20, 2014

Seto je dobrý vynález. :D

Ježurka pondělí, října 20, 2014

Docela mne to pobavilo, ale neboj, zvykneš si. Já taky ze začátku říkala, že jsou všichni muži stejní, když je dáš do pytle a zamícháš, vytáhneš vždy toho pravého. Ale ono se to vyeliminuje. Až budeš starší a nebo aspoň až budeš muset řešit podstatnější problémy. Na stáří pak už je klídek. Věř mi, vím co mluvím.

Andrea A pondělí, října 20, 2014

Díky, tak to se těším. Momentálně mám pocit, že tohle i "na stará" kolena zůstane stejné, to co žije po mém boku :D.

Hanka pondělí, října 20, 2014

Tvůj článek mě pobavil, Andreo, byla jsem sedmnáct let vdaná, rozvedla jsem se a třiadvacet let žiji s přítelem. Musím potvrdit, že chlapi jsou v podstatě opravdu stejní. Podívej se ale jejich očima a zjístíš, že u ženských je to podobné.
Chlapa bych někdy s chutí vykostila, ale čím jsem starší, tím míň se rozčiluji. Některé věci prostě neřeším, ovšem tebe chápu.
Nechci tě utěšovat, že "na stará kolena" se něco zlepší, spíš se dostaví rezignace. Tak ti přeji pevné nervy. ;-)

sugr pondělí, října 20, 2014

Chlapa nepředěláš, ať je mu 20 nebo 80let. Je ale pravdou, že to co se ti nyní zdá "divné" či "nezvyklé", budeš za 50 let dělat pro svého mužíčka s takovou láskou, že to bude vlastně tvoje jediná náplň dne! :-) Takže..., jen si zvykej, to už je úděl spolužití!:-)

Andrea A pondělí, října 20, 2014

Větu "Čím jsem starší, tím míň se rozčiluji" slyším strašně často, asi na tom něco bude.

Andrea A pondělí, října 20, 2014

První větu vyřkla též moje maminka zlatá :).

Helena úterý, října 21, 2014

Muži jsou zkrátka jiní, v této větě je všechno, co potřebuješ. Tím nemyslím jen fyzicky.

Magdaléna úterý, října 21, 2014

Jé! Pan Seto se mi tuze líbí! :D Myslím, že si ho půjčím jako inspiraci na celý život :) Díky moc!
.
Btw: Nechává se docela ochotně převychovávat! Jde ti to skvěle! :)

Andrea A úterý, října 21, 2014

Pan Seto se ale vůbec nelíbí mě, můj přítel jeho návštěvu požaduje hodně často a já pro něj prostě nemám pochopení :D

Anidea úterý, října 21, 2014

Moc jsi mě pobavila. Jsem s mužem už dvacet let a je to stejné. Už jsem si zvykla - na tyhle drobnosti. Jedna moje historka: jeho špinavé ponožky na koberci v obýváku. Nejdřív jsem je sbírala. Pak nadávala a sbírala. A pak jsem se na ně vykašlala. Položila jsem si otázku: vadí mi víc špinavé ponožky na koberci nebo je po něm sbírat? Jednou přišli na návštěvu jeho kamarádi. Koberec byl posetý ponožkami. Muž utíkal než se návštěva zula v předsíni, lezl po koberci a sbíral. Návštěva ho potkala ve dveřích s náručí ponožek. Pochopila jsem důležitou věc: on o nich dobře věděl! A já mu nestála za to, aby je sebral. Velmi jsem se poučila, už dlouho se podle toho k němu chovám.

Jana úterý, října 21, 2014

Oni to muři na nás jen hrají. Ne, že by nevěděli, co chceme a o co jde. Oni se tím jen vůbec nechtějí zabývat. Proto je v každé rodině i ten pan Se to :-D

Andrea A úterý, října 21, 2014

To je krásný příklad! Asi se Tebou inspiruju, nicméně je pro mě hrozně těžké vidět ten bordel... :D

Silluety úterý, října 21, 2014

Tak tenhle článek je naprosto luxusní :D napsán pravdivě a zároveň zábavně :D pobavila jsi mě :D ty rozhovory jako žena a muž jsou moc dobré :)
máš luxusní blog :3

Andrea A úterý, října 21, 2014

Právě pravdivé příběhy ze světa žen a mužů jsou určené k pobavení :D. Jinak děkuji za pochvalu :).

ViK úterý, října 21, 2014

Původně jsem přemýšlel, jestli se do čtení toho článku vrhat, když evidentně nepůjde o nic optimistického. Nu, vrhl jsem se. Napadá mne více věcí, co bych k tomu poznamenal, ale asi to nemá význam .. i s přihlédnutím ke komentářům. Stejně si ale myslím, že by mezi ženou a mužem pochopení vzniknout mohlo. Stačilo by jen, aby oba účastníci vztahu měli na paměti ona známá fakta, že žena je více citová a muž více rozumový.

Em s tečkou středa, října 22, 2014

Jako člen druhýho týmu musím ovšem říct, že ženy jsou taky všechny stejný a na obranu mužů bych rád podotkl, že dešifrovat vaše zprávy je leckdy opravdu nad lidský síly. Vezměme si kupříkladu už jen takový jednoduchý případ jako slovo "Nic", který se objevuje po otázce: "Stalo se něco?"
Za takovým "Nic" se totiž skrývá bublající kotel plný slov, emocí, vzpomínek na něco, co se stalo 20 let zpět, paranoidních představ o tom, co se stane za dalších 20 let, atd. atd. atd... Kdyby ženy jednaly logicky, jednoduše a na rovinu jako muži, tak bychom jim rozuměli. A nebo kdyby muži pletli dohromady pátý přes devátý, za jednoduchou větou "Dneska se mi nechce, zlato" hledali "Má jinou? Jsem tlustá? Už mě nemiluje?!" a dělali úplně nelogický věci, díky kterým chtějí oooooooblikou dosáhnout něčeho úplně jinýho, tak by zase ženy rozuměly nám. :D
No, bohužel...

Andrea A středa, října 22, 2014

To je moc krásná filozofická myšlenka, díky! :)

Boudicca čtvrtek, října 23, 2014

"Chyby ve výchově" mě pobavily. Drž se, hlavně zbytečně neustupovat - jak si to zařídíš na začátku, tak to budeš mít po zbytek sdílení společné domácnosti. Já jsem narazila na překvapivě samostatného jedince (nějakou dobu si vyzkoušel vlastní bydlení, takže v nouzi i vypere a vyžehlí, koupelnu umyje sám od sebe a vaří snad líp než já :)), tudíž jsme podobné provozní činnosti řešit nemuseli. Něco dělám já, něco on, někde se střídáme, prostě jak je potřeba a kdo má zrovna čas. Mě domácí práce fakt nenaplňují, tak by to ani jinak nešlo. Co se týče záseků v komunikaci, tak mě sice občas pobaví partnerovo "co na srdci, to na jazyku", ale my jsme hodně otevření oba, takže to spolu vždycky nějak vykomunikujeme a problémy s dešifrováním zpráv naštěstí nemívám :)

Eskandriel pondělí, října 27, 2014

Tenhle článek mě fakt pobavil, já žiju už několik let pouze se psem a s muži se jen občas vídám takže tyhle situace nezažívám....pouze na ně matně vzpomínám a jsem ráda, že nejsem jediná, která "nepochopila" :-D

Van Vendy úterý, října 28, 2014

Tak to je na zabití. Ne nadarmo se říká, muži jsou z Marsu, žena z Venuše - ovšem taková míra natvrdlosti už je vážně varovná. Ale pozor, tvůj muž to na tebe možná hraje, ve snaze, že jednoho dne rezignuješ a začneš všechno dělat sama po svém. Přeloženo, začneš všechno dělat sama.
Moc se mi líbila ta hláška o mamince a omluvě (za chyby ve výchově)
A držím palce, abys vydržela v úsilí, přimět ho k nějaké minimální činnosti ohledně udržení bytu v lidské podobě... :-)
Pan Seto je dokonalý! Taky jsme takového pana Seto doma měli a myslím, že nějaký pan Seto je snad v každé domácnosti. Záhadný pan Seto, záhadnější, než pan Tau.

Andrea A úterý, října 28, 2014

Varovné to je, ale to je jen a pouze o lenosti. Protože poté, co mi trošku praskly nervy, jsem mu všechno vyčetla v zápalu, a najednou se začal snažit. Myje nádobí, dokonce dostávám pravidelně otázku, jestli nepotřebuju něco koupit! Poházené oblečení ještě doladíme a bude to v poho :D

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)