© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

10. 11. 2014

"Teď už ti bude jen cet, cet, cet."

Přeji Vám hezký začátek nového pracovního týdne (aspoň u mě je docela hezký). Předpokládám, že nikdo z vás netrpí velkou předvánoční horečkou ještě před prosincovou předvánoční horečkou, a užíváte si krásné podzimní dny. Na tyto podzimní dny padlo datum desátého listopadu, které ohlašuje, jak se mi tímto dnem změní život. Je mi dvacet.

Důvod k oslavě? 
Vlastně, vůbec nechápu, co je na tom tak skvělého. Kromě toho, že mi moje babička řekla větu: "No, teď už ti bude jenom cet cet cet, a potom jenom át át át, sladkých náct už nebude." na tom nic zvláštního není.

Ale pozor! Je neuvěřitelným štěstím, že mám mamku, která se zajímá o zdravý životní styl, báječně vaří (ta by pohřbila i známou Karolínu, ne, nejsem nějak zaujatá, každý vaří dle sebe), na svůj věk naprosto ukázkově vypadá a umí se o sebe starat. Čímž neříkám, že já neumím, ale myslím, že její rady budu využívat hojně a ve velké míře, až budeme spolu sedět v kavárně a přemýšlet, co udělat, aby nám zmizela vráska nad pravým obočím a co udělat pro to, aby nás nepřevážil vlastní tuk, který si bude lenivě viset jako okap z břišní části. Moje maminka stárne s grácií a ještě v padesáti jí bude okolí nenávidět za to, jak dobře vypadá. Respektive, ženy z jejího okolí.

Člověku je dvacet. A co má být? Já osobně moc narozeniny nemusím, jak moje mamka trefně řekla: "Společenská povinnost velí ti popřát.." Proč vlastně slavíme to, že jsme se před _____ (doplňte dle svého věku) lety narodili? Je to důvod k oslavě? Dle mého názoru je důvodem k oslavě každý den, který přežijeme a živí a zdraví ulehneme do postele, abychom mohli druhý den zase vejít do světa plného risků, potíží, radostí a očekávání.

Nemám ráda narozeniny. A už vůbec ne oslavy. Jít na oslavu babičky mého partnera bylo tím největším trestem, kterého se mi mohlo dostat. Šla jsem tam jenom proto, že si to babička přála. Přijde mi velmi neupřímné dávat k narozeninám dárek. Zasloužím si to vůbec? Za co to vlastně mám? Neměl by spíš v ten den být obdarován ten, kdo mi ten život před těmi _____ lety dal? Důkazem mohl být pohrdavý výraz partnerovy maminky, která měla dát své tchyni dárek. No pohled to byl opravdu skvostný. Ale představa, že bych byla na místě partnerovy babičky, která s ochotou a radostí přijímá dary, které dostala jen z povinnosti a ne z lásky, mi nahání husí kůži.

Podobné mínění mám i o Vánocích. Proč dávat dárky jen na Vánoce? Když toho člověka znám, ví, co má rád, a chci mu pouze udělat radost tou malinkou kytičkou v květináči nebo tím hezkým pouzdrem na brýle, proč to neudělat hned? První, co si člověk řekne je: "Tohle dostane na Vánoce/narozeniny/Valentýna/svátek!" Vždy se to vztahuje k tomu nejbližšímu období, o kterém se ví, že je vhodné k předání darů.

Nerada dostávám dárky. Neumím je přijmout, a nechci být tím, kdo "ostatní obtěžuje zase tím, že něco chce, protože má narozeniny."

Jsem ráda, že jsem se té dvacítky dožila, a budu ráda, že se dožiju dalších let, i když nesnáším dobu, ve které žiju. Dobu spěchu orientovanou na výkon, ve které se nepočítá s odpočinkem.

To že jsem se před dvaceti lety narodila, ze mě nedělá ani výjimečného, ani lepšího člověka. Jsem ráda, že se mi život nehroutí.


Andrea

4 komentářů

Sugr pondělí, listopadu 10, 2014

Milá Andrejko, máme dost společných vlastností, jen nevím, zda-li se to tady na Blogu cz bude líbit? Všimni si, že tady každý jen chválí, chválí, chválí, chlubí se, chlubí se a chlubí se. To že nemáš ráda narozeniny, vánoce, dárky..., to se tady nenosí! :-)
Ale věř, že takových lidí je hodně, jen to nepřiznají, aby na ně ostatní nekoukali zle.
Moc a moc ti gratuluji k dnešním narozeninám, svým způsobem ti je závidím, protože mě bylo nedávno ...sát, a to už není skutečně o co stát!:-(

Martina středa, listopadu 12, 2014

Dodatečně Ti Andrejko gratuluju! :) Myslím, že dvacítka je vážně takový mezník, kdy si začneš hodně věci uvědomovat a brát jinak. Ale co teprv třicítka, to budeme děsně přechytralý :D Hezký den :)

Boudicca sobota, listopadu 15, 2014

Na dvacetinách mě potěšila jen výměna staré příšerné občanky za novou, reprezentativnější. Máš pravdu, nemění se v zásadě nic, jen těch "dvacet" zní možná o něco dospěleji a líp než "náct". Dodatečně ale i přesto vše nej ;)

Van Vendy neděle, listopadu 16, 2014

Možná, že když dostaneš dárek jen čas od času, je to pro tebe významnější, než kdybys dostávala dárky každý den. Ono je to příjemné, ale za čas vlastně nic vyjímečného...
Dvacet je dobrý číslo a ještě dlouho tě to "cet" nemusí trápit, ostatně tvoje máma je dobrým příkladem, jak graciézně uzrávat (neříkám stárnout). Hlavní je, nenechat se žádnou cifrou v kalendáři zdolat, i když - "sát" už zní tak nějak definitivně.
Dárky na vánoce serou už mnohé (s prominutím za ten výraz) hlavně proto, že se z vánoc stal prodejní artikl. Obdarovat blízkého je hezké, obdarovat ho na povel už tak hezké není. Ale co naplat, nedat žádný dárek je ještě horší než dát dárek z povinnosti. Toho dotyčného totiž absence gratulace docela zamrzí - a absence dárku často též.
Ale umění je i dárky přijímat, protože i dárce zamrzí, pokud je jeho dárek převzat a odložen někam na hromadu.

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)