10 pravopisných jevů, které nám dělají největší problémy

By: Ad-Libri on 20:28

Share it Please

Tweet

V tomto článku bych ráda uvedla do pořádku několik slovních jevů, se kterými mívají lidé největší problémy. Je to docela pochopitelné, protože pravidel pro psaní českého pravopisu je neskutečné množství, takže když se sem tam někdo splete, není to nic hrozného, jsme přeci jen lidé. Nicméně přidala jsem sem ještě takové jevy, které, když slýchávám, mám chuť vytrhat si vlasy. Tak se na to půjdeme podívat.

Shlédnout x Zhlédnout

Častý okamžik, kdy všichni lidé, kteří to kdy psali, na minimálně tři vteřiny zaváhali. A přitom je to tak prosté.

Slovo shlédnout s počátečním "s" na začátku píšeme v případě, že se na něco díváme shora dolů. V tomto případě i slovo shlížet má stejnou podstatu.

Např. Shlédla jsem na skupinku lidí pode mnou.
Shlíží na mě spatra. 

Slovo zhlédnout s počátečním "z" na začátku píšeme tehdy, když se jednoduše na něco díváme, něčeho jsme účastníky a vidíme to.
Také tvar "zhlédnout se" se píše se "z" na začátku, protože jde o význam "najít v něčem zalíbení".
A naposledy "zhlédnout se" znamená též zhlédnout se v někom, tedy najít si v někom vzor.

Např. Zhlédla jsem zajímavý film.
Zhlédla jsem se v četbě krimirománů.
Zhlédla se v hrdince románu. 

Pozn.: Někdy jsem se dokonce setkala se zvláštním "patvarem" (jak já tomu s oblibou říkám) "schlédnout". Prosím vás, toto slovo neexistuje, nepoužívá se. :)

Zapomněl x Zapoměl

U tohoto slova jsem vždy každému, kdo se mě na něj zeptal, odpověděla: "To je výjimka, prostě si to musíš zapamatovat." Říkávala jsem to, protože přesně tutéž větu nám řekla učitelka češtiny na prvním stupni základní školy. Až později jsem se dozvěděla, že je tady jiné pravidlo.

Slovo zapomněl může svádět k tomu, napsat jej ve tvaru "zapoměl", protože v infinitivu (tedy tvaru neskloňovaném) jej najdete ve tvaru "zapomenout", a tam žádné "mne" nevidíte. Nicméně není to tak. Zapomněl se píše s "mně" podle slova "pomník". Toto mi bylo zase řečeno učitelkou střední školy, která je v českém jazyce mimochodem perfektní. 

Takže buď si to jednoduše zapamatujete jako já od základní školy, jako výjimku, nebo si zapamatujete, že se řídíte slovem "pomník". Stejně tak je to u slov "připomněl, vzpomněl".

Rozumět x Rozumně

Taky jsem se docela často setkala u lidí s problémy při psaní těchto dvou slov. Vysvětlení vypadá takto:

- Slovo rozumět v tomto případě znamená význam "něčemu či někomu rozumět", tedy si jej převedeme do tvaru 3. osoby → rozumí → nevidíme ve slově "mně", tedy rozumět v tomto smyslu v infinitivu píšeme s jednoduchým "e".

Př.: Přednášejícímu jsem naprosto rozuměla.
Nebyl pro něj problém porozumět německy hovořící ženě.

- Slovo rozumně v tomto tvaru znamená vlastnost "být rozumný". Tímto jsme také došli k pomůcce.
Opět si převedeme slovo rozumně do tvaru 3. osoby → rozumný → ve slově vidíme tvar "mn", tedy v infinitivu píšeme "mně".

Př.: Jiří se zachoval velice dospěle a rozumně.
Vždy jsem věděla, že je rozumný člověk. 

Na shledanou či Nashledanou?

Docela častý případ sporů taktéž často končících křikem a fackami. Na shledanou se v psané podobě moc nevyskytuje, ale je dobré uvést tento nešvar na pravou míru. 

Slovo "na shledanou" je odvozeno od slova "shledat se" (tedy žádné schledat se!!), přidáním předložky "na" nám vzniká již zmiňovaný tvar "na shledanou". Synonymem tohoto tvaru je také "na viděnou". 

Tamnější x Tamější

Tak tohle se mi pletlo hodně dlouho a musím říct, že jsem docela razantně protestovala proti tvaru "tamější". A myslím, že se nebudu plést, když řeknu, že spousta lidí také nechápe, proč se píše správný tvar jako "tamější".

Panuje všeobecný názor, že pokud někdo řekne např.:

"Tamější média informovala o útocích",
tak má být podle tohoto všeobecného názoru věta správně ve tvaru
"Tamnější média informovala o útocích", 

protože tamní přeci znamená "zdejší". 

Není tomu tak. Slovo tamější je odvozeno od slova "tam". 

Tedy výraz "tamější" je jediný správný. Pokud někde vidíte napsáno "tamnější", jde o chybu.

Vidím "ji" nebo Vidím "jí"? 

Nejjednodušší způsob, jak si ověřit, který tvar je správný, je použít místo slova "ji x jí" ukazovací zájmeno"ta". 

Př.: Vidím ji. (Vidím tu /dívku např./. → krátké "u", krátké "i".)
Já jí ten svetr předám. (Já té /dívce např./ ten svetr předám. → dlouhé "é", dlouhé "í".)

Rozumíte? :)

Hold x Holt

Dalším problémovým slovem bývá slovo "hold" a "holt". Rovnou tedy vysvětlím rozdíl.

Výraz "hold" označuje poctu. Vzdáváme tedy hold někomu, koho obdivujeme, koho si vážíme apod. 

Př.: Občané vzdali hold nejvyššímu představiteli země.

Výraz "holt" znamená pouhé oznámení, či konstatování. 

Př.: Holt jsem tu zkoušku neudělala, co mám dělat.
Tak tu práci holt udělám zítra.

Výjimka x Vyjímka?

Prosím vás, z hlediska jazykového jde o strašně složité vysvětlování, které za prvé já nemusím správně a srozumitelně podat, za druhé i přes správné a srozumitelné podání jej nemusíte pochopit. Pokud by chtěl někdo vysvětlení z hlediska jazykového, nechť mi pošle e-mail.

Jednoduše slovo "výjimka" se píše ve tvaru "výjimka", toto je jediný správný tvar, nikoliv ve tvaru "vyjímka". Ve slovnících také najdete přirovnání ke slovu výhybka. Sice se vyhýbáte, ale určitě nepíšete "vyhýbka", ale "výhybka".

Stále nechápete? Pošlete mi e-mail. Vysvětlím tedy tím složitějším způsobem. :)

Dvěma x Dvěmi

Prosím vás, smilujte se. Když slyším ten druhý výše zmíněný výraz, mám pocit, že mi někdo trhá srdce. 

Může se zdát, že když máme v číslovkové řadě tvary "třemi, čtyřmi, sedmi, osmi atd.", tak stejně má být přeci s "dvěmi". 

Jediný a správný tvar je "se dvěma". Žádný jiný. Tohle je snad nejčastější nešvar, který slyším. Ještě větší lahůdka je "dvouma". No to si můžu rovnou utrhnout hlavu a zahrát si s ní fotbal.

Př.: Šel jsem do kina se dvěma ženami.
Viděla jsem židli se dvěma nohama.
Přišel ke mně se dvěma houslemi.

Dvěma, a nijak jinak! :)

Bychom x By jsme x Bysme

Jak řekl Robert Downey jr., coby představitel slavného Sherlocka Holmese: "Je to tak rozkošně komplikované." 

Ach ano, ta naše čeština je mnohdy tak rozkošně komplikovaná, až se rozkošnicky chytám za hlavu. Je fascinující, kolik problémů nadělá podmiňovací způsob.

Jediný, správný a ve všech ohledech naprosto"rozkošně krásný" tvar podmiňovacího způsobu slovesa být je "bychom". 

Žádný jiný. Žádné "bysme", ani "by jsme". Je jen a pouze jeden. Ostatní jsou chybami. Všude.

Př.: Kdybychom se zeptali, nebyli bychom za blbce.
Byli bychom radši, kdybyste přišli k nám.
Měli bychom jít.

Tak, to by bylo zatím z těch nejvíce problémových slovíček všechno. Pokud je něco, co vám dělá problémy, určitě napište (ať už mail, na facebook, či sem do komentářů), a v dalším článku se budeme všemu věnovat dál. :)

Máte nějaký nápad na článek do rubriky pravopis? Napište jej na facebook! :)

Zdroj obrázku: style.iprima.cz