© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

1. 6. 2015

Vzpomínání na den s mužem v roce 2014 (perličky)

Žít s mužem přináší každý den nová dobrodružství. Ať jsou to ponožky povalující se na zemi, trenýrky na židlích či legendární „ponožkové chuchvalce“ v pračce. Od mého příběhu uběhlo více než rok a s přítelem nyní žijeme. Nicméně příběh, o který se s vámi chci podělit, je právě z doby, kdy jsme měli krátce před našim druhým výročím vztahu. Bylo období přijímaček na VŠ, a tak jsme se s přítelem setkali po nějaké době u něj. Tady máte opět jeden den s mužem, jakého mám já. Bez obalu. Z důvodu zachování zdraví mého partnera, který byl docela na rozpacích, když jsem mu řekla, že bych toto ráda odhalila světu, považujte jména v textu za fiktivní.

Je úterý. Čekají mě přijímačky a nervozita se pomalu hlásí. Ale neznepříjemňuje mi ráno, do kterého se probouzím. Do slunečního svitu, který naznačuje vedra a sucho. Jak tak koukám, Kuba pomalu otevírá oči taky, já však protestuji, otáčím se na levý bok s úmyslem pokračovat ve spaní. A ano, skutečně mi bylo ještě do spánku, avšak ranní ptáče vedle mě se začíná pohybovat mým směrem. Položí mi svou ruku na můj bok, pánev ladně ladně zhoupne k té mé, a já přesně vím, co bude následovat. Jak jistě víte dámy, mužům je do určitých partií vehnána síla na sexuální výkon.
Nebráním se, pouze čekám, jestli jeho snaha bude pokračovat dál. A nečekám dlouho. Erekce se vzepjala proti mému zadku a... A dál už to znáte. Příjemné probuzení, že? Po „akci“ odcházím do kuchyně připravit snídani a Kuba se ocitá ve sprše. Po snídani s potěšením zjišťuji, že můj partner umí uklidit nádobí, a to tak perfektně, že pánev, na které se smažilo, elegantně utře do nové a čisté utěrky, a uschová ji mezi ostatní pánve.

Poté se vydáváme do Prahy.

Konečně přijíždíme do části Letňany a po dlouhém prozkoumávání zdejšího parkoviště zjišťujeme, že nikde není místo. Přesně sedmkrát Kuba objede snad dvě volná místa, aby došel k závěru, že se nám tam ten Roomster prostě nevejde. Na řadu tedy přichází Kubův otec, aby nás odvezl a auto si převzal k sobě do práce. Jsem nemilosrdně vyhozena z auta před bránu letiště Kbely (pravidla jsou přísná). Po spoustě udivených pohledů zdejších pracovníků konečně zahlédnu Kubu s otcem, naskakuji do auta a vyrážíme zpět k Letňanskému parkovišti. Tam se vedrem a smradem plahočíme k metru a dále jen následuje cesta na Palachovo náměstí, kde sídlí fakulta filozofická. Dorážíme tam v 11:45, s Kubou se rozloučím a odcházím na přijímačky. Mají začít ve dvanáct. Je před dvanáctou, jsem tedy spokojená se svou dochvilností. Avšak ne na dlouho. Ve třináct hodin je otevřena jedina posluchárna, kde je vedro, a smrad ze zpocených lidí smíchaný s pachy všech možných limonád. Tuhle strastiplnou část přeskočím a přesuneme se ke konci přijímaček Když je po všem, s hrozným pocitem usedám na schody před fakultou a čtu si, abych počkala 40 minut na Kubu, který můj pocit nejistoty ještě posílí pokáráním mě za neznalost způsobu smrti pana Štefánika.
Následuje cesta domů. Na kruhovém objezdu starý pán z nepochopitelného důvodu bliká doleva, a Kubův komentář o nastupující demenci mě položí úplně.

Jakmile se dostáváme domů a osvěžíme se studeným jídlem, odcházíme k řece. Než tam dorazíme, usedli jsme na lavičku a chvíli jen tak seděli a pozorovali plynoucí řeku. Malebná scenérie. Najednou do krásného ticha Kuba pronesl:“ No vidíš, jsme jak šimpanzi, ještě se drbat.“ Čímž definitivně pohřbil mé představy o romantickém sezení u řeky na lavičkách.

Po příchodu domů mě stihl pomilovat, a to hned třikrát, takže byla potřebná menší zdravotní dovolená. Zkrátka, naše drahé polovičky nás vždy něčím obohatí.

Poznámka: Mimoně v článku neodsuzujte, dala jsem je sem já, i přes jejich nesouhlas. 


Zdroj obrázků: google.cz

4 komentářů

Ruža z Moravy středa, června 03, 2015

Jo, to je mládí! Je vidět, že tvůj ,,Kuba" se s ničím nepárá a má smysl pro humor. Ti šimpanzi by mě rozesmáli a věřím, že i tebe...

Ad-Libri středa, června 03, 2015

Ruža z Moravy: No, nepárá se vůbec s ničím, myslím, že by tě bolelo břicho, kdybys s ním strávila jeden den :D.
A ano, po prvotním výrazu rezignace a přijetí faktu, že nic romantičtějšího mě asi nepotká, jsem se začala smát :D

Van Vendy čtvrtek, června 04, 2015

Kuba je prostě praktickej kluk, žijící v realitě. Romantika mu očividně chybí, ale tu můžeš dodat ty. A pak byste se krásně doplňovalil... :-)

Ad-Libri čtvrtek, června 04, 2015

Van Vendy: Krásně jsi ho vystihla, praktickej v realitě, no úplně přesně! :) A on je romantický, svým způsobem :D.

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)