I s audioknihou se dá narazit do sloupu. V mém případě.

Když jsem po prvotním zběsilém skepticismu začala poslouchat audioknihy, hodně se toho u mě změnilo. Čtení a poslech jsou pro mě dvě diametrálně odlišné věci, při každém způsobu "konzumace knihy", jak já říkám, pracují různé smysly, jinak, v jiném měřítku. Při čtení se soustředím na čtení, myšlenky neutíkají. Největší zádrhel pro mě u poslechu audioknih je v tom, že poslouchám u činností, u kterých je někdy nutné používat hlavu. A to jsou potom věci!


Když se mi to podaří, poslouchám si audioknihu v klidu v posteli, na gauči, u jídla. Tam není potřeba moc přemýšlet. Ale víte, jaké trable se mi děly ve sprše?

Nemyslete si, že jsem úchyl, já mám Martina Stránského hrozně ráda co do jeho hlasu, a ve sprše jej neposlouchám kvůli možnému vzrušení z jeho hlasového projevu, kdy by mi sklouzla hlavice sprchy bůhví kam. Na co to zase myslíte?! Spíš jde o věci ryze kosmetického charakteru. Když jsem poslouchala knihu Muži, co nenávidí ženy (kterou jsem mimochodem nedoposlouchala, protože mi neseděla), tak tam byla zmínka o jakýchsi rostlinách, rozumějte, prostě porostu. A když jsem to slyšela, vnímání vzalo za své, a já si urychleně prohlížela své nohy (ano, nohy!), jestli není nutné se oholit. A jak jsem tak přemýšlela, pan Stránský už dávno mluvil o něčem jiném, a já celá zoufala se snažila přetočit knihu na správné místo. Smůla. Ve sprše jsem se natáhla jak široká, tak dlouhá, klející všemi možnými sprostotami.

Nebo při mytí nádobí! Sem tam se mi myšlenky zatoulají kamsi k nákupnímu seznamu, co na něj musím připsat, a chybí mi uvolňovač odpadu, a ještě nemám umytý sporák... A dvě minuty jsou pryč. A dvě minuty v audioknize jsou zatraceně moc! Navíc můj mp3 přehrávač disponuje velice nemoderní funkcí přetáčení, takže stačí blbější přehmat, a já si přepnu celou kapitolu. A zdlouhavě to vracet tak do půlky kapitoly je na hlavu, zdržuje to.

Také je docela normální, že jdete např. metrem, zahledění do knihy, přičemž takové zahledění způsobí občasnou srážku s člověkem, sloupem, v horším případě autobusem. Čímž netvrdím, že se mi to stalo. Ale je naprosto nenormální, když narazím do sloupu i s audioknihou! Bylo to čirou náhodou u audioknihy Game, kde bylo v jedné stati bravurně popsáno nepovolené vyzutí auta. A jak jsem si to tak představovala kolem sebe, zahleděla jsem se do jednoho auta, a najedou jsem to práskla přímo do toho blbého veřejného osvětlení!

Myslete si, že dementním, ale já jsem pouze velice soustředěná. Tak pokud někde uvidíte běhat zběsilou dívku se sluchátky v uších, jsem to já, a právě jsem se vžila do honičky detektiva s vrahem, který s sebou nese podezřelý sáček. Good luck u "čtení" audioknih! :)

Zdroj obrázku: archiv.ihned.cz

Ad-Libri

1 komentář:

  1. U mě ten skepticismus ohledně audioknih stále trvá a já se nijak nemám k jeho odstranění, což sice vnímám na jedné straně jako jakési staromilství ve vztahu ke „klasickým“ knihám, ovšem občas si říkám, že bych se možná měl trochu „zesoučastnit“, k čemuž mě vedou úvahy o tom, že asi opravdu jsou situace (např. když člověk leží na smrtelné posteli), kdy je audiokniha jedinou alternativou...
    Honza

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)