Bar na šesté ulici

By: Ad-Libri on 19:31

Share it Please

Tweet

Vzpomněla jsem si, že přišlo pondělí, a já už dlouho nepřišla s žádnou básní. Tak to chci napravit. V mém "repertoáru" přibývají stále další, sešitek se krásně plní ponurými i veselými verši, mě to uklidňuje, naplňuje, a mám takové chvilky ráda. Opět přicházím s jednou takovou ponurou, myslím, že se snad žádné jiné u mě nedočkáte. Prozatím.





Tuto báseň jsem napsala v maturitním období. Asi začátkem května. Tedy v období stresu. Byl večer, pršelo, já popíjela čaj a dávala si pauzu mezi čtením jedné knihy a četbou maturitních otázek. Doma jsem byla sama, sestra byla někde s kamarády a mamka s taťkou trávili večer spolu u televize (nebo spíš dohadováním se, jaký televizní kanál zvolí - samozřejmě zvítězila hlava rodiny, tedy se tatínek díval s mamkou na dokument o vrazích). Ano, vítejte v naší rodině. Ale už přejdu raději k té básni.

 * * * * *

Bar na Šesté ulici

Pomalu smráká se obloha,
prázdné ulice stíny práší.
Však někde mihla se noha,
osamělá, ráda se krášlí.

V Šesté ulici klapání elegantní,
dveře otvírají svou náruč,
pak sevřou ji,
jako obruč.

V rohu, sedí sama, se skleničkou,
v slzách,
skrývajíc se před světem.
Pak v mrákotách,
hlava padá na stůl,
místnost v temnotě se octla.

A v Šesté ulici, tmavé, tiché,
ani noha se nehla.

 

* * * * * 

Další články:
Pondělní Poezie (1), Pondělní poezie (2), Pondělní poezie (3), Pondělní poezie (4), Pondělní poezie (5)

 Zdroj obrázku: http://textrp.blueforum.cz/34148/tema/91235/