Propad

Oči nevidí v temnotě

jen srdce o samotě

pláče.

Pak prázdnota vezme tě

do studené náruče.

Cit těžký a hluboký

jako oceán

co táhne se do dálky

a ty už nevíš kudy kam. 

Continue Reading...

Smyčka

Je mi divně. 
Proč je mi divně?
Protože se na svět díváš kreativně.

Něco mi vadí.
Co mi vadí?
Těch veršů pořadí.

Mám závrať.
Proč mám závrať?
Jak dlouhá je ta stať.

Mám deprese.
Proč mám deprese?
Tohle břímě spisovatel nese.

Je mi příšerně.
Když je mi divně.
Z toho jak myslím kreativně.
Když jdu z depresí,
a to mi vadí,
v okamžiku do závratí.

Continue Reading...

Jako světlo ve tmě

Pár veršů pro hezčí dny a hezčí myšlenky. Pro všechny, které kouzla ještě neopustila.

*

Jako slunce těsně nad obzorem

Jako výhled z vrcholků hor

Jako zahrada pohlazená deštěm

Jako příliš vyhrocený spor.

Jako má ozvěna v jeskyni

Jako hrdina co nikdy nepadne

Jako chladné jitro jarní

Jako krásný kámen na dně.

Jako překrásný květ orchideje

Jako píseň co tě rozpláče

Jako smrt uprostřed děje

Jako malé, křehké ptáče.

Jako první polibek v životě

Jako husí kůže na těle

Jako vůně v cukrové vatě

Jako ticho v místním kostele.

Jako vzácná motýlí křídla 

Jako perla v širém moři

Jako horký pramen z vřídla

Jako vznešení, bílí oři.

Jako věčnost v okamžiku

Jako dlouhý pohled do očí

Jako teplo dlaně při dotyku

Jako král co něžně poroučí.

Jako nová naděje

Jako modré nebe

Člověk, 

který miluje

Vždy a jenom tebe.

Continue Reading...

POEZIE | Myšlenky "básnířky" (ne báseň)

Přeji krásný, horký večer :).

Poslední dobou velice často píši básně. Prakticky neustále ke mně každý den přichází podněty a myšlenky, které vložím do básně. Mé básně jsou něco jako můj deník. Ve všech se odráží pocity. V některých víc, v některých míň. Najdete v nich zklamání, radost, zamyšlení, nenávist, lásku, i bolest.

Možná vám to přijde neuvěřitelné, ale člověk, který píše básně, je strašně citlivý, empatický člověk. A většina z nich také podporuje neziskové organizace, či se dokonce podílí na jejich chodu, nebo v nich prostě pomáhá. Ano, je to zvláštní, ale je to tak.

A určitě každý tvořící člověk má své oblíbené autory. Přinejmenším díla onoho oblíbeného autora jsou takovými mantrami pro tvořícího člověka.


Já, která píši básně, se nemůžu nabažit básní Jiřího Wolkera. Umřel tak mladý, a napsal tak honosné dílo. Přinejmenším maturantům něco říká jeho dílo Těžká hodina.
Jeho verše, jeho myšlenky, jeho pocity, to tam všechno je.
Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových. tak smutné věci v životě tak mladého člověka? Poklona. Jak jej takové věci napadly? Někdy jsem měla dokonce pocit, jestli si jimi neprošel sám, nebo přinejmenším někdo z jeho blízkých. Mistrně dává čtenáři skutečné pocity, aby si je prožil.
Baladu o snu jsem dokonce recitovala na střední škole. Získala si mě hned na první přečtení. A jak jsem se ji učila, postupně jsem si ji víc a víc zamilovávala.

Poezie byla, je a vždycky bude krásná. Ukáže bolesti, chmury, i nostalgii. Ale hlavně, bude tady navždy. A má svoje nenahraditelné kouzlo. A sice, že ji nikdy nepochopíte hned. Někdy se stane, že ji nepochopíte nikdy. Hlavní myšlenky básní, či podnět k jejich zrodu, zůstanou navždy v hlavě autora. Čtenář už může pouze dedukovat. To je podle mě nádherné.

Já básně píšu ráda. Stávají se mými průvodci životem. Mým dítětem. Držte mi palce, chci je vydat ve sbírce.

Andy

Zdroj obrázku: i60.cz

Continue Reading...

POEZIE | Láska

Velká jako útes,
hluboká jak oceán
náhlá jako infarkt.
Láska.
Krásná jako žena
Pohladí
Pláče
Bolí
Však dává
naději.




Zdroj obrázku: i60.cz

Continue Reading...

POEZIE | Šrám

Po dlouhé době tady mám opět pár "veršů". Vzhledem k jedné události v mém životě, která se po hodně dlouhé době vyplavila na povrch, jsem své pocity vyventilovala a dostala ze sebe prostřednictvím této básně. Ostatně, jak je tomu u všech básní. Ve všech je kus jejich autora.


Mladá dívka na počátku
bezstarostná, se zářícíma
očima.
Hle!
To výkvět pekla
v opojení
popad ji za ruce.
Útěku není.
Pusť mě!
Odvahu
má
dívka s pohaslýma
očima.



Zdroj obrázku: google.cz

Continue Reading...

Polibek múzy

Mám před sebou prázdnou stránku,
na ni smutnou, malou, černou kaňku.
Na papíře jako slza,
skví se,
září,
má na kahánku.

Tak tedy znovu obracím list,
když tu zvenčí slyším svůdný hvizd,
v hlavě však mnou zmítá hrůza,
přichází,
vleče se,
v kápi, blíží se.
A pak polibek hořký mi ulpěl na rtech,
to byla ona.
Tají se mi dech, pak zvolna hruď mi klesá,
přišla,
splynula se mnou,
moje múza.

Zdroj obrázku: google.com

Continue Reading...

POEZIE | Nikdy sám

Ahoj, máme opět pondělí (to to ale letí), já doufám, že se máte dobře a užíváte si léta a k tomu létu sem hodím další z mých básní.
Než začnu mít dobrou náladu (což budu mít až budu mít jisté, že vkročím na akademickou půdu vysoké školy), píšu pořád takové pochmurné verše vedoucí odnikud nikam. Jen abyste věděli proč ta moje poezie vypadá tak bídně. Asi budu muset napsat báseň, která svým obsahem ukazuje mou víru v to, že nic netrvá navěky a i to štěstí se na mě snad usměje.

Continue Reading...

Bar na šesté ulici

Vzpomněla jsem si, že přišlo pondělí, a já už dlouho nepřišla s žádnou básní. Tak to chci napravit. V mém "repertoáru" přibývají stále další, sešitek se krásně plní ponurými i veselými verši, mě to uklidňuje, naplňuje, a mám takové chvilky ráda. Opět přicházím s jednou takovou ponurou, myslím, že se snad žádné jiné u mě nedočkáte. Prozatím.

Continue Reading...

POEZIE | Vandal

Tato kraťoučká básnička vznikla za jednoho krásného slunečného dne, kdy jsem relaxovala v místním lesoparku a poslouchala zpěv ptáčků. A záviděla kolemjedoucím ty jejich kolečkové brusle. Uvažovala jsem tak nad během času a pak vzniklo toto dílko :)

Vandal

Už se šeří, už oblaka padají,
nyní jen temné stíny pomalu ožívají.
Představa kalná,
mysl jasná,
je považován za prostého blázna.
Stránku za stránkou trhá,
nemyslí si, že by životy mrhal.
Nač vědění vstřebávati,
nač se učiti,
ty listy se mrtvé zdají,
to, co je dávné, už nebudou schopny sděliti.
A přec je pálí,
přece je ničí,
psané životy.
Čas.

Continue Reading...

POEZIE | Večer ve znamení alkoholu

Tato báseň je má úplně první, kterou jsem napsala po desetileté pauze. Ono za tu dobu to střevo básnické ve mně dřímalo, shromažďovalo nápady, až nakonec puklo a všechen ten obsah se vyvalil ven takovou rychlostí, že z toho vznikla ona Pondělní poezie. A protože bylo prodloužené volno, všichni určitě flámovali, většina si určitě nepamatuje, od koho dostala výprask či kdo proháněl děvče na kole, tato báseň je tak příznačně napsána o alkoholu. jen trošku jinak.

* * * * *

Večer ve znamení alkoholu

Bylo to asi loni v lednu,

kdy sledovala jsem doma bednu.
Reklama na noční bar můj zrak upoutala,
už už jeho návštěvu jsem plánovala.
Přišel únor, březen, duben, květen,
a já stále sama bloudila světem.
Pak do baru U Kohouta jsem vstoupila,
lednovou reklamu ihned si vybavila.

Sedám k pultu, křičím: „Čtyři whisky barmane!“
On pouze mlčky přikývne.
Na baru další skleničky v řadě stojí,
při pohledu na ně rány v duši se hojí.
Jednu, druhou, třetí piju,
barman křičí: „Ne, už neliju!“
Přikazuji: „Jen lij dál, není co ztratit“,
jenže čas nedá se vrátit.

Večer ve znamení alkoholu,
druhý den probouzím se v bolu.
V cizí posteli, s neznámým mužem,
pak vybavila jsem si větu: „Vždyť vzít se můžem!“
Můj zrak přesouvá se k pravici,
kde tajemný leží na lavici.
Prý pouštíme se do veselky,
cože? Vždyť já pila jen trochu whisky!

Vstávám, hlava bolí, úplně prázdná,
hledám prádlo, copak si ze mě dělají blázna?!
Úsilí vzdávám, leč nerada,
vycházím vstříc svým nočním můrám.
Prsteny stříbrné z rukou sundávám,
a vidím jasné cesty k záhadám.

Už netíhnu k alkoholu,
nechci se probouzet v bolu.
Bar U Kohouta je nyní prázdný,
prý zavřeli jej kvůli kázni.

* * * * *

  Stejně si pořád myslím, že většina svateb v polo bezvědomí z chlastu se odehrála v Las Vegas.

Continue Reading...

POEZIE | Krvavé lože

Kromě předchozího stěžování si na "mladé modelky" tady pro Vás mám další ukázku z mé tvorby v poezii. Nyní jde opět o rozdělení zamilovaného páru, akorát tady s úmyslem. Ostatně o neštěstí dané ženy a jejího činu se více dozvíte právě v básni.
Abyste byli trošku v obraze, tato báseň vznikla na jednom z bloků přípravného kurzu k přijímačkám na VŠ, v pauze a se svačinou v ruce. Poté několik týdnů procházela korekturami, dokud nebyla autorka (tedy já) spokojená.


Krvavé lože

Dveře se vztekem za sebou zavíráš,
jsem nešťastná, tvá láska ke mně umírá.
Jak můžeš být tak krutý a odejít beze slov?
Proč se tvé srdce změnilo v ten nejtvrdší kov?
Několik chvil hledím na zavřené dveře,
a do mého srdce nůž pomalu se řeže.
Ten, který jsi mi do hrudi vrazil,
chladným vrahem ses stal, a lásku jsi zabil.
Navždy ztracená, navždy sama,
srdce krvácí, tam, kde tkví bodná rána.

Bloudím domem, a každým koutem,
všude tě vidím, nemůžu se zbavit pohledu
svým zmrzačeným okem.
Chodby se změnily v temné bludiště,
a v hlavě vzniká tvrdé bojiště.
Láska či smutek?
Sama nevím.
Miluji tě? Nebo nenávidím?

Vnitřní zmatek svádí ke krutostem,
vím kam jsi šel, odcházím vstříc podlým lstem.
Pod kabát nůž stříbrný beru si,
pocítíš i ty mé pocity.
Kráčím pomalu hustou tmou,
vím, že trávíš čas s onou neznámou.
Přicházím k domu, kde nacházíš potěšení,
u jiné ženy, no není to k uvěření.
Stoupám nahoru po schodech do nebe,
pomstu vykonat a nůž do tebe,
s klidem vložit.

Dveře otvírám, plížím se potichu,
ostří se třpytí ve stříbrném kalichu.
Pak vidím tě v objetí sličné panny,
náhle v mém nitru hojí se všechny rány.
Ale tobě i neznámé jsem je otevřela,
však přesto na tebe nezanevřela.
Lože se barví do rudé červeně,
a mé srdce zhasíná zjizvené.

Continue Reading...

POEZIE | Spojeni navždy

Spojeni navždy

Časně z rána sedmého dne,
blesk rozdělil srdce ve dví.
V tu chvíli jí přeběhl po zádech mráz,
netušíc, že někde život zhas.

Hodiny ubíhají, hodiny minou,
temné stíny dveřmi se linou.
Sápá se ke stolu, oči zalité slzami,
vždyť i plynoucí minuty jsou ohavné mrhání.
Tam, kde po večerech spolu seděli,
sahá nyní po stříbrné čepeli.
Tam kde muž za ruku ji bral,
nůž pod kůži lačně se dral.
Červeň svým odstínem zalévá stůl,
i tady je srdce zlomeno v půl.

Časně z rána sedmého dne,
spojili se.
Navždy.

Continue Reading...