Reklamy na knihy nevidíme... A to je dobře!

Dnešní článek bych ráda věnovala menšímu uvažování o záležitosti reklam. Ale reklam na knihy. Viděli jste někdy nějakou reklamu na knihu? U nás? Nedávno mě napadlo, proč vlastně reklamy na knihy nejsou. Ano, je to spíš taková "otázka do vzduchu", odpověď přeci známe všichni: To, co je přirozené, samozřejmé, kvalitní, a je tady odnepaměti, reklamu nepotřebuje.

Možná se to zdá zbytečné, o čem tady píšu, ale mně to přijde jednoduše fascinující. Všichni knihy čteme, půjčujeme si je, prohlížíme, a hlavně - nakupujeme. Dnešní svět je zmítán obchodem, penězi, firmy a výrobci se předhání, kdo přitáhne víc potenciálních zákazníků. Ať už prostřednictvím reklamy, video spotů, bannerů apod. Ale knihy to nepotřebují. Ty se prodávají samy.

Já ani nikde nezahlédla nějakou reklamu na nakladatelství, knihkupectví apod. Přijde mi to hodně skromné, a také jako věc, která ještě přidává knihám na eleganci, a jisté vzácnosti, i když je máme všichni, a to i po stovkách.

Nevím, zda vám něco říká americký spisovatel James Patterson, který v Praze natáčel nějaký ten spot pro své knihy. Nejdříve natočil spot, ve kterém se zaměřil na podporu čtení papírových knih, a také apeloval na čtení knih dětmi. Reklama byla natočena na pražském Ovocném trhu. Dál se už objevovaly i spoty na jeho detektivky.

V rámci jisté kampaně taktéž natočil spot pro jeden ze svých projektů, konkrétně jednu svou kampaň pro pouliční čtení knih. Video níže:

A to je jediný reklamní "okruh", který znám. Ale velice se mi líbí reklamy na knihy, které byly "vyprodukovány" v zahraničí, ty vyzývají ke čtení knih. Pro ukázku:

Plakát montrealského nakladatelství L'Echange:
"Knihy, které se nečtou, umírají."

Reklama - knihkupectví v litevském Vilniusu:
"Staňte se někým jiným."

Knihkupectví Biblioteq z Kapského města:
"Knihy vám vystřelí mozek z hlavy."

Musím říct, že kreativitou se rozhodně nešetří, a je to hlavně originální. Je zvláštní, že právě, a asi i jen u knih lze najít opravdovou originalitu. A hlavně - skromnost. Knihy nás provází, učí, pomáhají, a to v nejrůznějších oblastech: od hobby, přes výchovu dětí, osobní rozvoj, řemesla, filozofii, přes knihy naučné, učebnice, knihy o autech, strojích, historii, cestování, až po klasické romány, detektivky a další žánry. A to by byla neúcta, taková nějaká reklama, ze které cítíte, že jde jen o peníze. Nemyslíte?


Zdroj: reflex.cz

Continue Reading...

Děti nečtou. Co s tím?

Den co den jezdím pražským metrem, autobusem, tramvají. Nejčastěji však metrem. Vždy přijdu na nástupiště metra C stanice Letňany a čekám na přijíždějící metro. Ještě zbývá necelých pět minut. Už je mi trošku chladno z toho větru, který sem přichází z průvanu od schodů a doráží na mě. Na stanici se už shromažďuje více lidí, všichni míří do práce. Po mé pravici stojí muž v nažehleném obleku, v levé ruce drží černý kufřík, patrně s notebookem a nějakými papíry, v ruce pravé má mobil a telefonuje. Po mé levici stojí zachmuřená slečna. Asi se do práce moc netěší. Možná je jako každý druhý, má práci, která ji nebaví, ale živit se musí, možná si nevěří na změnu zaměstnání... Z uvažování mě vytrhává zvuk přijíždějícího metra. Jakmile zastaví, stisknu tlačítko na dveřích, a ty se otevřou. Mířím k sedadlu a sedám si. Vytahuju si knížku a začítávám se. Jedu na Florenc, to nějaký kus určitě přečtu. Z reproduktoru se ozve klasické: "Ukončete prosím nástup, dveře se zavírají", a metro se rozjíždí. Já se začtu do své knihy. Čtu písmeno za písmenem, slovo za slovem, větu za větou, jsem knihou úplně pohlcená, že asi nevnímám revizora, který prochází vagon. Po předložení placky jen monotónně vyhrabu svou dokladovku a ukážu mu svou "lítačku". To už mě ale z četby vytrhává skupinka dětí, které nastupují na stanici Ládví. Může jim být něco kolem deseti, jedenácti let. Všichni jsou to kluci, jen jediná dívka mezi nimi je. Celkem je jich asi sedm. S divokým vřískotem se rozesadí na volná sedadla a všichni do jednoho vytahují mobily. Ukazují si nové fotky, hry, které si stáhli. To už mají mou plnou pozornost. Při pohledu na ně láskyplně pohladím knihu, kterou držím na kolenou, stále otevřenou. Pozoruji ty děti, jak usilovně hledí do mobilů, nevnímají nic a nikoho. Sem tam zakřičí nějaká vítězoslavná slova, patrně hrají hry. To už se ale zvedám, metro zastavuje na stanici Florenc, Knihu schovávám do kabelky a vystupuju. Pracovní den začíná.

Continue Reading...

Ochrana zákony (moje zamýšlení)

Každý z nás se někdy ocitne v okamžiku, kdy mu v hlavě vyvstane filozofická otázka. Jakákoliv. Od "proč já?" přes "je smrt definitivním koncem?" až po "jak je možné, že ty mozky v obou komorách parlamentu jsou víceméně prázdné, ne-li sobecké?" Já si podobné otázky pokládám každý den. Každý den se ocitám v situacích, kdy se mi zastaví svět kolem mě a já se ptám. Kdybych si ty otázky měla psát, na každou by vyšel samostatný článek, protože já jsem člověk přemýšlivý, který má potřebu neustále něco zjišťovat a nad něčím přemýšlet. A jedné takové otázce bych věnovala celý článek. Jak jste si mohli všimnout, pokud čtete mé články, zajímá mě právo a chci jej studovat. Nicméně několikrát mě přepadla zvláštní otázka: "To chci opravdu pracovat v tom ´bordelu´, kterému se říká právo"? Já budu součástí té špíny, podvodů a provokace?

Continue Reading...

Michael Stone a jeho největší zlo.

Zdravím vás,
víkend se blíží nezvratným tempem, já se v klídku učím na přijímačky z andragogiky (slovo klídek berte prosím s nadhledem), a zároveň pomaličku nervózním kvůli sobotnímu maturitnímu plesu. Já totiž, jak je u mě zvykem, vím, že se něco pokazí. Vždycky tomu tak bylo. Ale toto není námětem psaní mého článku.
Protože mám teď po maturitě mnohem více času, ale zároveň můj mozek nedokáže nic nedělat, potřebuje vstřebávat nějaké zajímavé informace, sleduji neustále (a stále častěji) dokumenty. Ty válečné jsem vzdala, v dějepisu mi to stačilo, zato ty o přírodě či jiných tématech mě vtáhly k sobě do dějiště. A zrovna dnes jsem sledovala nový dokument na Prima Zoom, pod názvem Největší zlo, kde jsou nám představeny ty nejhrůznější zločiny lidí, kteří vypadají jako my. Normálně a nevinně.

Continue Reading...