Argot, slang, hovorová čeština... jak se vyznat v mateřštině?

Téma, jemuž bych se ráda v tomto článku věnovala, se týká všech forem nespisovné či spisovné češtiny. Často se s tím také setkáte u rozboru maturitního textu, kde máte za úkol posoudit, jaká řeč je v textu je autorem využívána (zda jde o argot, slang, obecnou češtinu apod.). Spoustě lidí se tyto podoby naší řeči pletou, tak bych vám zde ráda shrnula základní pojmy.

Argot

Též známý jako "mluva podsvětí". V podstatě jde o řeč, kterou si vytvořily určité společenské skupiny lidí (tuláci, bezdomovci, např. vězni, vandalové, narkomani apod.). Úkolem tohoto "typu mluvy" je utajit pravý význam slov. Jde z mého pohledu o jakousi "šifru", velice nespisovnou. Takovou, které rozumí jen členové dané skupiny lidí. Typickým příkladem argotu je kniha Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč. Autor mluvu také specificky pojmenoval, jde o tzv. "jazyk týnů".

!!! Pozn.: Argot je jakási "odnož" slangu. !!!

Slang

Nespisovná forma jazyka, která náleží určité skupině lidí (např. studentský, profesní, trampský apod.).

Pozn.: Existují spekulace, zda jde ve výše zmíněné knize Mechanický pomeranč o obyčejný "mládežnický slang", nebo argot. V knize totiž vystupuje mládež, zároveň jde ale o vandaly a "škůdce". 

Hovorová čeština

Definici si z gymnázia pamatuji přesně. Jde o mluvenou formu spisovné češtiny. Není nespisovná, ani spisovná, nachází se někde na pomezí spisovné a nespisovné češtiny. Většinou začne být hovorová čeština přijímána jako spisovná. 

Např. hojně užívaným slovem je "máma". Neutrální formou je matka. 

Nebo slovo každodenní mluvy "můžu". Protějškem tohoto slova je slovo "mohu". Tady se dá namítnout, že jde spíš o knižní výraz, ale chci, abyste pochopili ten princip. :)

Obecná čeština

Jde o mluvu v běžném životě. Ale přesněji se dá říct, že jde o nářečí Čech a velké části Moravy. Také zvolna proniká do spisovné češtiny. 

Tak, už rozumite? :)

Andy

Zdroj obrázku: kulturakriplu.cz

Continue Reading...

Mých TOP 5+1 knih k maturitě

Loni jsem se touto dobou radovala z úspěšně složené maturitní zkoušky. Nejsem zastáncem státních maturit, nicméně maturitu musíme mít, pokud chceme pracovat, takže ten "šťastný los" padl i na mě. Vzpomínám si, že nejoblíbenější částí mé přípravy na maturitu bylo studium češtiny a literárních děl českých i světových autorů. Při jejich četbě jsem přišla na neskutečně krásná díla, taková, která ve mně zanechala silné dojmy ještě dlouho po jejich přečtení, i taková, o kterých jsem si říkala, jak jsem ráda, že jsem je v té naší zapadlé knihovně našla.
Bez ohledu na náročnost četby vám chci představit mých pět knih, které jsem měla nejraději při studiu maturitní četby. Nicméně nemohla jsem se mezi dvěma rozhodnout, tak jsem vám sem dala ještě tu jednu. :)

* * * * *

1) Émile Zola: Zabiják
Krásná, i když smutná kniha ukazující mocnou sílu alkoholu, který dokáže zničit vše. A přitom to všechno začíná tak nevinně... Musím ale říct, že Zola má docela náročné knihy, takže ji doporučuji těm, kterým nevadí velký počet stránek a sáhodlouhé popisy prostředí a lidských myšlenek.


2) A. Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče
Tak to si pamatuji. Ten pocit, když jsem poprvé četla knihu z prostředí pracovních či koncentračních táborů. Byla jsem zhrozená, ale hltala jsem každé slovo v knize. Nádherně napsáno, člověk najednou vidí, jaké maličkosti je potřeba promyslet tak, abyste přežili další den. Další minutu. A je z trošku jiného soudku, než jsou všechny knihy z prostředí koncentračních táborů. Dle mého názoru není tahle kniha moc náročná na čtení. Ale každý máme jiný styl :).


3) Franz Kafka: Proměna a Proces
Toto jsou ony dvě knihy, mezi kterými jsem se nemohla rozhodnout. Kafka je autor, jehož knihu jsem přečetla jako první knihu k celé maturitní četbě, a hned jsem si jeho díla zamilovala. Patří k náročnějším autorům, ale jeho díla mají smysl, logiku, a krásně dokážou upozornit na problémy společnosti. Určitě doporučuji, i přes jejich náročnost.


4) Jaroslav Havlíček: Neviditelný
Naprosto brilantní kniha. Jedna z nejlepších, které jsem kdy mohla číst. Příběh z rodiny, jíž sužuje jejich psychicky nemocný strýček. Krásná ukázka rozkladu psychiky ženy, která je paranoidní. Z pohledu popisu psychologických jevů je naprosto unikátní. Ale pro některé čtenáře může být velmi, velmi náročná. Ale stojí za to.


5) Pavel Kohout: Katyně
Moje další perla mé soukromé knihovničky. Pokud se chcete dozvědět, jako to chodí na škole pro budoucí popravčí, sáhněte po této knížce. Žel se i zasmějete, i přes morbidnost a surovost tématu. Budete mít možnost nahlédnout do rozvrhu dané školy, do způsobů mučení, i do povah a myšlenek učitelů a jejich žáků. I přes její náročnost, která tkví v autorově silné nekonvenčnosti, i tématu,, doporučuji.

* * * * *

Tak, to by byly ty nejlepší knihy k maturitě, které bych doporučila. Nejde o univerzální doporučení, každý máme rád jiné žánry, jiné styly psaní, a vězte, že se velice liší, všichni autoři i jejich díla. Stejně tak mně se mohou zdát náročné, a vám zase nikoliv. Pouze se snažím vžít do potenciálních čtenářů těchto knih a také píšu na základě toho, jaké knihy jsem měla možnost vidět v rukách mých spolužáků.

Zdroj obrázku: resetmag.cz

Continue Reading...

10 pravopisných jevů, které nám dělají největší problémy

V tomto článku bych ráda uvedla do pořádku několik slovních jevů, se kterými mívají lidé největší problémy. Je to docela pochopitelné, protože pravidel pro psaní českého pravopisu je neskutečné množství, takže když se sem tam někdo splete, není to nic hrozného, jsme přeci jen lidé. Nicméně přidala jsem sem ještě takové jevy, které, když slýchávám, mám chuť vytrhat si vlasy. Tak se na to půjdeme podívat.

Shlédnout x Zhlédnout

Častý okamžik, kdy všichni lidé, kteří to kdy psali, na minimálně tři vteřiny zaváhali. A přitom je to tak prosté.

Slovo shlédnout s počátečním "s" na začátku píšeme v případě, že se na něco díváme shora dolů. V tomto případě i slovo shlížet má stejnou podstatu.

Např. Shlédla jsem na skupinku lidí pode mnou.
Shlíží na mě spatra. 

Slovo zhlédnout s počátečním "z" na začátku píšeme tehdy, když se jednoduše na něco díváme, něčeho jsme účastníky a vidíme to.
Také tvar "zhlédnout se" se píše se "z" na začátku, protože jde o význam "najít v něčem zalíbení".
A naposledy "zhlédnout se" znamená též zhlédnout se v někom, tedy najít si v někom vzor.

Např. Zhlédla jsem zajímavý film.
Zhlédla jsem se v četbě krimirománů.
Zhlédla se v hrdince románu. 

Pozn.: Někdy jsem se dokonce setkala se zvláštním "patvarem" (jak já tomu s oblibou říkám) "schlédnout". Prosím vás, toto slovo neexistuje, nepoužívá se. :)

Zapomněl x Zapoměl

U tohoto slova jsem vždy každému, kdo se mě na něj zeptal, odpověděla: "To je výjimka, prostě si to musíš zapamatovat." Říkávala jsem to, protože přesně tutéž větu nám řekla učitelka češtiny na prvním stupni základní školy. Až později jsem se dozvěděla, že je tady jiné pravidlo.

Slovo zapomněl může svádět k tomu, napsat jej ve tvaru "zapoměl", protože v infinitivu (tedy tvaru neskloňovaném) jej najdete ve tvaru "zapomenout", a tam žádné "mne" nevidíte. Nicméně není to tak. Zapomněl se píše s "mně" podle slova "pomník". Toto mi bylo zase řečeno učitelkou střední školy, která je v českém jazyce mimochodem perfektní. 

Takže buď si to jednoduše zapamatujete jako já od základní školy, jako výjimku, nebo si zapamatujete, že se řídíte slovem "pomník". Stejně tak je to u slov "připomněl, vzpomněl".

Rozumět x Rozumně

Taky jsem se docela často setkala u lidí s problémy při psaní těchto dvou slov. Vysvětlení vypadá takto:

- Slovo rozumět v tomto případě znamená význam "něčemu či někomu rozumět", tedy si jej převedeme do tvaru 3. osoby → rozumí → nevidíme ve slově "mně", tedy rozumět v tomto smyslu v infinitivu píšeme s jednoduchým "e".

Př.: Přednášejícímu jsem naprosto rozuměla.
Nebyl pro něj problém porozumět německy hovořící ženě.

- Slovo rozumně v tomto tvaru znamená vlastnost "být rozumný". Tímto jsme také došli k pomůcce.
Opět si převedeme slovo rozumně do tvaru 3. osoby → rozumný → ve slově vidíme tvar "mn", tedy v infinitivu píšeme "mně".

Př.: Jiří se zachoval velice dospěle a rozumně.
Vždy jsem věděla, že je rozumný člověk. 

Na shledanou či Nashledanou?

Docela častý případ sporů taktéž často končících křikem a fackami. Na shledanou se v psané podobě moc nevyskytuje, ale je dobré uvést tento nešvar na pravou míru. 

Slovo "na shledanou" je odvozeno od slova "shledat se" (tedy žádné schledat se!!), přidáním předložky "na" nám vzniká již zmiňovaný tvar "na shledanou". Synonymem tohoto tvaru je také "na viděnou". 

Tamnější x Tamější

Tak tohle se mi pletlo hodně dlouho a musím říct, že jsem docela razantně protestovala proti tvaru "tamější". A myslím, že se nebudu plést, když řeknu, že spousta lidí také nechápe, proč se píše správný tvar jako "tamější".

Panuje všeobecný názor, že pokud někdo řekne např.:

"Tamější média informovala o útocích",
tak má být podle tohoto všeobecného názoru věta správně ve tvaru
"Tamnější média informovala o útocích", 

protože tamní přeci znamená "zdejší". 

Není tomu tak. Slovo tamější je odvozeno od slova "tam". 

Tedy výraz "tamější" je jediný správný. Pokud někde vidíte napsáno "tamnější", jde o chybu.

Vidím "ji" nebo Vidím "jí"? 

Nejjednodušší způsob, jak si ověřit, který tvar je správný, je použít místo slova "ji x jí" ukazovací zájmeno"ta". 

Př.: Vidím ji. (Vidím tu /dívku např./. → krátké "u", krátké "i".)
Já jí ten svetr předám. (Já té /dívce např./ ten svetr předám. → dlouhé "é", dlouhé "í".)

Rozumíte? :)

Hold x Holt

Dalším problémovým slovem bývá slovo "hold" a "holt". Rovnou tedy vysvětlím rozdíl.

Výraz "hold" označuje poctu. Vzdáváme tedy hold někomu, koho obdivujeme, koho si vážíme apod. 

Př.: Občané vzdali hold nejvyššímu představiteli země.

Výraz "holt" znamená pouhé oznámení, či konstatování. 

Př.: Holt jsem tu zkoušku neudělala, co mám dělat.
Tak tu práci holt udělám zítra.

Výjimka x Vyjímka?

Prosím vás, z hlediska jazykového jde o strašně složité vysvětlování, které za prvé já nemusím správně a srozumitelně podat, za druhé i přes správné a srozumitelné podání jej nemusíte pochopit. Pokud by chtěl někdo vysvětlení z hlediska jazykového, nechť mi pošle e-mail.

Jednoduše slovo "výjimka" se píše ve tvaru "výjimka", toto je jediný správný tvar, nikoliv ve tvaru "vyjímka". Ve slovnících také najdete přirovnání ke slovu výhybka. Sice se vyhýbáte, ale určitě nepíšete "vyhýbka", ale "výhybka".

Stále nechápete? Pošlete mi e-mail. Vysvětlím tedy tím složitějším způsobem. :)

Dvěma x Dvěmi

Prosím vás, smilujte se. Když slyším ten druhý výše zmíněný výraz, mám pocit, že mi někdo trhá srdce. 

Může se zdát, že když máme v číslovkové řadě tvary "třemi, čtyřmi, sedmi, osmi atd.", tak stejně má být přeci s "dvěmi". 

Jediný a správný tvar je "se dvěma". Žádný jiný. Tohle je snad nejčastější nešvar, který slyším. Ještě větší lahůdka je "dvouma". No to si můžu rovnou utrhnout hlavu a zahrát si s ní fotbal.

Př.: Šel jsem do kina se dvěma ženami.
Viděla jsem židli se dvěma nohama.
Přišel ke mně se dvěma houslemi.

Dvěma, a nijak jinak! :)

Bychom x By jsme x Bysme

Jak řekl Robert Downey jr., coby představitel slavného Sherlocka Holmese: "Je to tak rozkošně komplikované." 

Ach ano, ta naše čeština je mnohdy tak rozkošně komplikovaná, až se rozkošnicky chytám za hlavu. Je fascinující, kolik problémů nadělá podmiňovací způsob.

Jediný, správný a ve všech ohledech naprosto"rozkošně krásný" tvar podmiňovacího způsobu slovesa být je "bychom". 

Žádný jiný. Žádné "bysme", ani "by jsme". Je jen a pouze jeden. Ostatní jsou chybami. Všude.

Př.: Kdybychom se zeptali, nebyli bychom za blbce.
Byli bychom radši, kdybyste přišli k nám.
Měli bychom jít.

Tak, to by bylo zatím z těch nejvíce problémových slovíček všechno. Pokud je něco, co vám dělá problémy, určitě napište (ať už mail, na facebook, či sem do komentářů), a v dalším článku se budeme všemu věnovat dál. :)

Máte nějaký nápad na článek do rubriky pravopis? Napište jej na facebook! :)

Zdroj obrázku: style.iprima.cz

Continue Reading...

Rozbor literárních děl (nejen) k maturitě - návod

V tomto článku bych Vám ráda poradila, jak rozebrat literární dílo (pokud tedy se rozhodnete pro rozbor sami) správně a tak, abyste u ústní části maturitní zkoušky nepohořeli na detailech či jednoduchých věcech. Právě správný rozbor díla je klíčem k úspěchu u ústní zkoušky z českého jazyka.


Já sama jsem si ze začátku rozbory stahovala z internetu, ale v každém byla pro a proti. Většinou byly pro mě informace nedostačující (svůj čtenářský deník s rozbory si chci nechat, takže potřebuji mít kvantum informací), nebo byly chaotické, či dokonce chybné. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro to, čerpat z více zdrojů. Není to nic jednoduchého, samozřejmostí je nějaká dobrá učebnice literatury pro střední školy, základem by mělo být přečíst si danou knížku a hledat a hledat. A pak to vše přenést na papír. Jestli ručně nebo elektronicky, to už záleží na vás.

Tak a teď k samotnému rozboru. Řekněme, že jste ve fázi, kdy jste knihu přečetli. Určitě se ve vás zmítají směsi myšlenek a začínáte si vytvářet na knihu názor. A to je klíčové. Protože u maturity říct vlastní názor na knihu, který má hlavu a patu, jsou body pro vás, učitelé budou vědět, že jste knihu určitě četli. Ano, sice to poznají už z vašeho povídání, ale váš osobní názor je takovým pomyslným vrcholem vaší pyramidy při rozboru.

Takže, knihu máme přečtenou, je načase pustit se do rozboru! Je dobré začít s rozborem co nejdříve po dočtení knížky, minimálně ještě ten den, kdy máte všechno v živé paměti. Protože bloumat v myšlenkách druhý den, když se snažíte sepsat děj, je únavné.Samozřejmě že když dočtete knihu v jedenáct večer tak přeci nebudete dělat hodinu na rozboru. :)

EDIT: Článek aktualizován v lednu 2021.


Jak při rozboru postupovat? 

1. Informace o autorovi 

Když začnete s rozborem, základem všeho je autor sám. U maturity budete muset popsat autora pár slovy, jeho období, soudobé autory atd. Co si počít? Já osobně postupuju podle jednoduché osnovy.

• Nejdřív je dobré si zapsat, v jaké době žil. Bude to sloužit pro Vás jako odrazový můstek při popisu období, ve kterém autor tvořil.
• Dále si zapište, kým byl kromě literáta (např. jestli byl aktivní v politice, nebo působil v divadle, byl redaktor, nebo např. byl v armádě...).
• Zapište si pár stručných informací, které by mohly souviset s jeho literární tvorbou (např. válečné či poválečné literáty ovlivnily pobyty v táborech, válka samotná atd.). Není jednoduché to vysvětlit, když ale uděláte deset rozborů, věřte, že ten cit pro to udělat "výcuc" přijde sám.
• Dále je dobré si zapsat (spíš důležité), jestli byl členem nějakých významných literárních směrů či skupin. Všichni určitě známe Devětsil, Rozhněvané mladé muže atd. Mohl být např. jejím zakladatelem či průkopníkem, takže na nic nezapomeňte.
• Zapište si, jakým tématům se ve svých dílech věnuje. U většiny autorů se to hezky rýsuje, může to být pobyt v pracovních táborech, duševní choroby, samota...
• Jakmile máte hotovo, pusťte se do dalšího bodu, a tím je napsat aspoň pár jeho současníků. Ti otrlejší si mohou zapsat i jejich díla (plusy zaručeny).
• A už jsme u konce popisu autora, napište si dvě jeho další díla, abyste to měli v souvislostech, (odvážnější si mohou opět napsat více) a máte hotovo. :)


2. Obecné informace o díle 

Nyní se už přesouváme k samotnému dílu. V této části je opět dobré postupovat promyšleně, aby se Vám něco nepopletlo a neměli jste spíše z hezké osnovy mluvy značný chaos.

Každý autor je jiný, jedno dílo mohlo být cenzurováno, takže o něm žádné pořádné info není (pozor! informace že bylo cenzurováno je taky obecná informace!), nebo je to slavné dílo, o kterém se pěly ódy i v západním Německu a pak nám jde z toho všeho hlava kolem.
Takže, začneme jednoduše.
• Kdy bylo dílo napsáno, co bylo podnětem k napsání (např. u Solženicyna víme, že ten své dílo začal promýšlet už v táboře - víte jaké?), jestli mělo původně jiný název...
• Následuje sepsání základní charakteristiky, a sice: literární druh, literární žánr, literární směr (pečlivě si zjistěte a naučte se rozdíly mezi nimi).
• Má dílo autobiografické rysy?
• A samozřejmě jestli se v díle odráží doba, ve které autor žil.
Tak, obecné info hotovo :)


3. Jazyk knihy

Je samozřejmostí, že u maturity je potřeba mluvit o způsobu psaní autora, kterého jsme si tzv. "losli". To, že řeknete, že dílo je napsáno v er-formě či ich-formě, a že psal spisovně či nespisovně, nestačí. Chce to něco víc. Možná trošku přeháním, ale každý literární útvar má svá specifika, která je dobré jmenovat. Aspoň třicet vteřin mluvte o způsobu psaní autora. Věřte, že pokud jste knihu četli, vykouzlíte spoustu informací.

Je samozřejmostí, že budete mluvit o jazyku jinak u poezie a jinak u prózy. Každý literární útvar má svá specifika. Opakuji se, ale je to velice důležité.
• U všech děl samozřejmě nesmí chybět výše zmiňovaný způsob psaní textu (er-forma, ich-forma).
• Dále se zmíníme o tom, zda autor používá spisovnou slovní zásobu, nespisovnou, nebo slang, argot, vulgarismy, archaismy apod. (opět si zjistěte celou problematiku jazykové interpretace, aby se vám nepopletl např. slang a argot - což se děje velmi často)
• Následuje zaměření se na přímou řeč. Jestli je tam užita, nebo je kombinovaná s polopřímou, nepřímou apod.
• Popíšeme text (jestli je členěn na kapitoly, odstavce, jaké má věty...) a jeho kompozici (chronologická...)
• Popíšeme specifické jazykové prostředky (figury a tropy - u poezie je to samozřejmostí :)) 

• Samozřejmě poezie je literární žánr specifický, nezapomínáme proto na rozlišení volného a vázaného verše, dále rýmové schéma (zda je rým sdružený, obkročmý...)
A tím máme jazyk knihy hotový. :)


4. Charakteristika hlavních postav

Každý, kdo přečetl knihu, ví, že dané hrdiny buďto miloval, nebo nenáviděl. Někteří autoři píšou tak bravurně, že na začátku knihy hrdinu milujete, v polovině knihy nenávidíte, a na konci knihy litujete. No řekněte, není to úžasné? :)

• V této části jednoduše vytáhněte postavy, které v knize figurovaly a stručně je popište. Jejich vlastnosti, osobnost, jakou úlohu mají v ději, kým jsou, můžete např. napsat co mají na sobě nebo jak vypadají (někdy je v knize autor barvitě popíše a zkoušející si ověřují, zda jste knihu přečetli právě tím, že se zeptají na vzezření postav).
• Samozřejmě se stručně zmiňte i o vedlejších postavách, které svým způsobem měly v knize důležitou roli, ale mezi hlavní postavy se zařadit nedají. :)


5. Děj

Myslím, že tohle je nejpříjemnější část celého rozboru (alespoň pro mě). Ráda se vracím zpět do dění v knize a snažím se celý dej přenést na papír.

Tady záleží na každém z Vás, jak moc barvitě si děj napíšete. Samozřejmě že nebudete u maturity povídat 10 minut o ději, to by učitelé za prvé nepřipustili, za druhé si nikdo není schopen zapamatovat detaily. Já osobně jsem takový literární maniak, že když se po půl roce podívám na název knihy, kterou jsem už přečetla, okamžitě jsem schopná si vybavit své pocity při jejím čtení, co se tam přesně dělo, i detailní momenty. Ale zase záleží na tom, jak je kniha čtivá (myslím že na Máj od pana Máchy bych si nevzpomněla).
• Jednoduše děj zapište tak, abyste stručně vystihli,o co v knize jde. :)


6. Téma a myšlenka díla

Já osobně toto zahrnuji do popisu děje, ale každému může vyhovovat něco jiného. :)

Zde popište hlavní myšlenku díla, co nám tím chtěl autor sdělit popříp. ukázat. Neboli má (a možná i vaše) (ne)oblíbená otázka: "Co tím chtěl autor říci?" :)


7. Co jsem si o knize myslel/a já?

Kromě děje jsem si zamilovala i samotný konec rozboru díla. Je to příjemné zakončení té úmorné práce :).

Prostě napište vlastní pocity a názory. Co se Vám na knize líbilo/nelíbilo, jak se četla, jestli Vás bavila, proč Vás bavila, jestli sympatizujete s nějakou z postav či nikoliv... Fantazii se meze nekladou. Když se po nějaké době podíváte na odstavec, kde jste napsali vlastní pocity, hned se Vám všechno lépe vybaví. :)

* * * * *

Tak, myslím, že jde o docela vyčerpávající info. Doufám, že Vám tento článek aspoň trošku pomohl a přiblížil Vám způsob, jak rozebrat literární dílo. :)


Poznámka 1: Výše uvedený postup je čistě mým osobním vzorem. Čtenářský deník si podle něj takto vedu a vyhovuje mi to, každý jsme ale jiný, takže si každý může postup upravit či předělat sám. Toto není jeden univerzální postup pro všechny, jde spíš o shrnutí všeho, co je u maturity požadováno.

Poznámka 2: Takto rozebírám skoro každou knihu, nejen maturitní četbu. Pro mě je škoda přečíst si knihu a pak na ni zapomenout...

Poznámka 3: Výše uvedený postup k tvorbě osnovy odpovídá požadavkům zkoušek z českého jazyka a literatury společnosti Cermat a určitě se nebude lišit ani od požadavků samotných ředitelů středních škol a jejich pedagogů.

Continue Reading...