© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

24. 5. 2015

Mysteria Pragensia: Strašidla s hvězdičkou aneb erotika v pražských pověstech.

V sobotu večer jsme s přítelem byli v Muzeu pražských pověstí a strašidel, kde se konala "vycházka" na téma Strašidla s hvězdičkou aneb erotika v pražských pověstech. Netradiční pojetí ozvláštnilo pro některé někdy nudné pověsti z naší matičky Prahy. Nutno podotknout, že večer byl úžasný! Pokračování najdete v článku.



Smyslem této akce je poutavě ukázat, jaké příběhy, životní osudy a události se ukrývají mezi zdmi v ulicích Prahy. Tato akce je součástí velkého projektu Mysteria Pragensia, kde mají lidé ve dvou muzeích poznat   dvě tváře Prahy. Jde o Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy, a Muzeum pražských pověstí a strašidel. Kromě toho můžete zážitky vstřebat v Kellyxíru - vinárně a kavárně. Já jsem tedy s přítelem navštívila akci druhého jmenovaného muzea. A jak to celé začalo?

Akci jsem objevila náhodně na internetu, a moc se mi zalíbila. Po návštěvě eroticky naladěné vycházky bych se určitě ráda účastnila dalších, a mnohem více strašidelnějších! Na každou vycházku je nutné si sjednat rezervaci (počet osob, o jakou vycházku jde). Každá vycházka je totiž pro určitý počet osob, chodí se samozřejmě ulicemi Prahy, a kdyby vyrazila třiceti členná "posádka" do ulic, v čele s jediným člověkem převlečeným za strašidlo, vznikl by z toho docela chaos. Na naší vycházce nás bylo deset. Což je, si myslím, ideální počet účastníků.

Mnou vybraná vycházka byla eroticky zaměřená. Protože i ve starých dobách se samozřejmě lidé rozmnožovali, a nevěstinců bylo od dvanáctého století v Praze hodně, ženy nevěstky se živily svými těly, a šlo jim to opravdu dobře.

Na vycházku jsme dorazili krátce před devátou. Interiér muzea je nádherný, jste v úplně jiném světě, jiné době, hlavou se vám honí jiné myšlenky. V devět se nás shromáždilo deset a přišel si pro nás muž převlečený za mnicha. Což bylo docela zvláštní, a docela komické, vzhledem k tématu naší vycházky, a sice erotiky. S mnichem jsme vyrazili do pražských ulic, kde jsme se vždy zastavili na místě, kde se stala jakákoliv událost spojená s erotikou. Nejdřív začal náš průvodce zlehka zastávkou u kostela, kde nám vyprávěl, kdy první nevěstince vznikaly, jak asi vypadaly, a jak se dál rozvíjely. Poté přišlo téma domácí násilí, kde jsem se docela podivovala nad tím, jak vynalézavé ženy byly, přišla samozřejmě témata jako nahota, žárlivost, milenecké trojúhelníky, pomsty, tedy, hlavně pomsty, těhotenství (ať už chtěná nebo nechtěná), hodně smrti, vodníků a dalších strašidel, která se stále podle pověstí v ulicích Prahy zjevují a čekají, až je někdo vysvobodí. Chodili jsme krásnými ulicemi Prahy, procházeli krásnými místy, byli jsme pod Karlovým mostem, na Malostranském náměstí, ale hlavně v ulicích, protože v temných koutech ulic se odehrávaly ty nejerotičtější a mnohdy nejhrůzostrašnější události. A krásně se to poslouchalo pod tou rouškou tmy, která kolem nás panovala. Chodili jsme navíc místy, která nebyla silně osvětlená.


Poté jsme se vrátili zpět do muzea. Což bylo po 22. hodině, kde na nás mělo čekat překvapení. A čekalo, hlavně pánové si přišli na své. V muzeu se nachází část přízemní, kde jsou strašidla vystavená, je to tam ponuré, strašidelné, do uší vám hraje potemnělá hudba, celkově to vše budí hrůzný dojem. Ale je to krásné. V přízemní části nám byly vyprávěny další erotické pověsti, o nešťastných ženách a zklamaných mužích. A věděli jste, že Kněžna Libuše byla hrozná nymfomanka? V rámci jedné pověsti (o nahé Cecilce), se nám v místnosti zjevila mladá slečna, zahalená pouze záclonou, ona nahá Cecilka, ve 3D provedení. Jeden z přítomných mužů se tam dokonce červenal, a jelikož naši skupinu tvořily páry, někdy partnerky svých mužů po očku sledovaly jejich reakce. Pokračováním bylo docela slušně vyděšení nás nějakým smradlavým, zablešeným strašidlem, které na nás vyběhlo ze dveří a hledalo ženu, kterou za trest přibil na vrata za jazyk hřebíkem (rozhlásila totiž po celé Praze přísně střežené tajemství). Dokonce jsme dostali příležitost si tzv. "zamučit", některé exponáty byly dělané pro používání návštěvníky, a byla tam zmenšenina skřipce, kde jste zatahali za provázek, a daná postavička se začala natahovat. (Asi nejoblíbenější exponát muzea.)

Pozor na Kala! Vylézá na Hromnice, nedívejte se mu zpříma do očí!

Následoval sestup do podzemí. Tam jsme mohli vidět velkého Golema spočívajícího v zemi, se svými dvěma slzami v očích, napodobeniny temných uliček, dveří, a skulin, ve kterých bylo vždy vystavené nějaké to strašidlo. V podzemí se zjevila také mužskému oku lahodící postava, nicméně jméno mi nějak vypadlo, omluvte mě. Byla tam, vypadala jako selka, s prsy odhalenými, hádala se tam s našim mnichem, až ji ve finále prohnalo ono zablešené strašidlo, které nás vystrašilo nahoře. Tímto naše vycházka končila a my jsme se vydali opět do ulic Prahy v 21. století.

Jedním slovem - dech beroucí. Bylo úžasně relaxační se na chvíli "odstěhovat" z dnešní moderní doby, a zavítat do doby jiné, staré. Atmosféra byla nádherná, náš průvodce mnich taky (nicméně svést nás na správnou cestu od všech hříchů se mu asi nepodařilo), a rozhodně se vydám na další vycházku, ostatně témat mají hodně. Vřele doporučuji, pokud máte dost uspěchaných dnů. Na vycházce zpomalíte, všechno prožijete se strašidly, každý krok, každá ulice a každá budova Prahy vám bude připomínat, co se dělo v dobách dávných. Na závěr bych připojila jednu pověst, která se mi zalíbila ze všech nejvíce:

Byla nám vyprávěna mnichem ve Sněmovní ulici.
V Praze byla ve dvanáctém století vždy velká slavnost. Byla na počest nějakého svátku, nicméně později se svátek začal vytrácet, a lidé slavili jen proto, že byli rádi, že slavili. Slavnost probíhala venku na dvoře, ze kterého vedla jen jedna cesta - docela malá brána. Na slavnosti se vždy scházely kromě mužů také krásné ženy v takových těch obrovských sukních , jak pod nimi nosí ty "obruče", aby měly sukně hezky vysoko. Jenže jednoho večera, kdy probíhala slavnost, přišla bouřka. A krupobití. Všechny dámy, ze strachu, že budou potlučené, se rozběhly směrem k bráně. Celkem dvěstě dam si to namířilo k malé bráně. Tlačily se přes sebe, sundávaly si ony těžké sukně, aby se jim šlo lépe, až na dvoře zůstaly ležet jen ty sukně jako paraplíčka. Dámy byly venku ze dvora, pouze v nedbalkách, což se samozřejmě pánům velice líbilo. Od onoho krupobití začaly ženy nosit jim pohodlnější šaty, sukně, což byla obrovská změna. Navíc oku lahodící. A od té doby vzhlížejí muži k nebi a doufají, že přijde krupobití, aby nastala nějaká změna dámské módy. Otázkou je, jaká změna bude příště.

Takže čtenáři, seberte odvahu a na shledanou v Muzeu strašidel!


Zdroj fotografií: s velkým díkem muzeumpovesti.cz

2 komentářů

Boudicca středa, května 27, 2015

Skvělý nápad, dle tvého reportu i skvělé provedení :) Dala bych si říct. Snad se mi podaří dostat do Prahy i na víkend v době konání některé z "externích" prohlídek. Dívala jsem se na program a zaujalo mě jich tam více.

Andyna středa, května 27, 2015

Boudicca: Určitě doporučuju, já ty akce chci projít všechny :)

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)