FEJETON | Maturant a hospodářské zvíře

Zdravím vás po dlouhé době,
opět se naskytla příležitost prokrastinovat a opět není lepší způsob, než stížnostmi. No, ono posledních pár týdnů je potřeba vidět i humorně, jinak bych umřela na odumření mozkové kůry. Ale to je zase moje blábolení.
Jak již všichni víte (no jasně, určitě že jo), za dva týdny (sakra, tak brzy?!) maturuji. No, to zní moc elegantně, prostě půjdu podělaná strachy do své kmenové třídy (no to je název tohle) předvést maturitní komisi, jak jsem chytrá a jak mě ten dějepis baví a je důležitý pro můj život". Tedy, aspoň, doufám. Protože po úmorném učení se o dějinách našeho malého českého státečku, kdy kupec Sámo nakonec místo obchodování flámoval na bojišti s knížetem Měškem a pak si vesele vládl v tom našem českém státečku, už docela pochybuji o svém duševním zdraví. A to si vemte, že teprve maturuji! Až budu na vysoké (ehm, pokud se tam vůbec nějak dopracuju (možná úplatky pomůžou, inu,jsme v českém státě přeci), tak to už se buď definitivně zblázním, nebo vstoupím do kláštera.
Jenže! Co se stane, když maturant bydlí na, řekněme, minifarmě?

Povím vám pohádku. S naší rodinou bydlíme ve vesničce v nejvýchodnějším cípu naší země (vesnička je relativní pojem, po opravě nové cesty jsme tak na úrovni naší hlavní metropole dle frekvence aut, a to i z Brna tady jezdí!) a máme zvířátka. Všechna, která si dovedete představit na farmě. A před pár dny se narodilo naší kravičce telátko. Malá, hnědá, krásná kravička s velkýma, upřímnýma očima. Taková klidná, šikovná. No rozplývala jsem se nad ní, navíc když jsem ji krmila, to jsem se rozpustila úplně. To jsem se ale přepočítala, protože taková malá kravička umí víc, než si myslíte.

Víte, jak to vypadá, když ji mám jít nakrmit? Mlíčko z flašky je chutné, to ano, ale až takové skotačení bych nečekala. Popíšu vám to krok po kroku.

  1. Ohřívám mléko, přesně dva litry. Netrpělivě stojím u sporáku, když v tom si vzpomenu, že mi určitě přítel napsal smsku. Musím si zajít pro mobil (vztah na dálku je někdy dřina, víte?). Když se vracím s mobilem v ruce a očima zamilovaně upřenýma na jeho displej, zkouším teplotu mléka a zjišťuju, že již brzy se dostaví bod varu, a tedy kravičku jen tak nenakrmím. Sakra.
  2. Odcházím směrem ke kravičce, foukajíc do přehřátého mléka a doufajíc, že zchladne.
  3. Bohužel, mléko zchladlo asi o půl stupně, kravička pláče, a já zmateně pobíhám dokola. To je pech!
  4. Po patnácti minutách mého zběsilého pobíhání je mléko tak akorát a já odcházím za kravičkou.
  5. Kravička vstává až jakmile se jí omluvím, a po třech odvraceních hlavy se konečně vrhá na mléko.
  6. Malá se krmí a já jsem spokojená. Po pěti minutách mě ale ta spokojenost přejde.
  7. Kravička se odtahuje od flašky a zběsile pobíhá a skáče kolem mě. Přitom se dvakrát bouchne do hlavy o dveře a já stojím s flaškou opodál, doufajíc, že se kravička dožije dalšího loku mléka. 
  8. Povedlo se! Kravička se zastavuje, protože v euforii úplně zapomněla, že má před sebou zoufalce s flaškou mléka, pohledem upřeným na mě mi přikazuje, ať jdu blíž. Kupodivu její velké, upřímné oči zaberou a já se bez mého vědomí posouvám směrem ke kravičce.
  9. Kravička opět pije. Je klidnější. Co tři minuty se vak prudce odtáhne a radostným skokem způsobí menší zemětřesení. Když mi vrazí do nohy, já to odnesu dvojnásobně, protože se navíc bouchnu hlavou o ten proklatě nízký strop.
  10. Dokrmeno. Kravička si ještě pečlivě otře svou hubu od mlékové pěny do mých kalhot, já se usmívám, v duchu ji však proklínajíc. Kravička má ale navrch, moc dobře ví, na co myslím, takže před tím, než se ke mně otočí zády, aby pokračovala v relaxaci, mě obdaří pohledem svýma velkýma, upřímnýma očima. To mě samozřejmě dostává na kolena a té malé potvoře bez mého vědomí daruju pohlazení po hlavě.
  11. Kravička spokojeně ulehá, já se obracím s vědomím, že jsem odvedla dobrou práci, a že za další čtyři hodiny mě toto divadlo čeká znovu.

A výsledek?
• Kravička vypila dva litry mléka. Splněno.
• Kravička se bouchla dvakrát méně, než včera. Úspěch.
• Moje kalhoty mají na sobě deseticentimetrovou vrstvu pěny a slin. Znak dobře odvedené práce.
• Moje hlava snesla čtyři nárazy. To je dvakrát více než včera. Ale zřejmě jsem zapomněla půlku maturitních vědomostí.


Taťka však koupil takový speciální kýbl na krmení telátek, takže můžu začít s navrácením maturitních vědomostí do mé hlavy. Držte mi palce.

Mimochodem, pořád dokola poslouchám tuhle dámu. Je fakt dobrá a evokuje to ve mně představu svůdného tance, nevím ale proč, možná ta hudba .... :D



A jak vy se máte před víkendem? :)

Ad-Libri

Miluji studium, miluji knihy, miluji literaturu, a nejraději přemýšlím nad verši známých básníků. Po světě chodím před dvě desetiletí a a na tomto blogu ráda sdílím své zážitky z cest, svou vlastní literární tvorbu, tipy pro studenty a studium obecně. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)