19. 8. 2017

TRAVEL | VOAYER: výstava, na které vám hodina a půl stačit nebude

Share it Please

Někdo by si mohl říct, že kontroverznosti vybočující z davu jsou odsouzení hodné. Ženská část populace by tvrdila, že se musí jít podívat na ty, které jsou silné a sebevědomé. Mužská část populace by se zřejmě šla podívat už z principu mužské existence. V Praze se konala výstava Voayer. Já tam byla, a přesně nějaký takový typ kulturní akce chci zařadit do své rubriky. Musím vás upozornit, že výstava Voayer se věnuje vystavování nahých, skutečných žen. Čili pokud se již někdo teď zvedl znechucením ze židle, ať prosím ve čtení pokračuje. Stejně jako ostatní. Někdo vám totiž musí ukázat, že to není jen o nahých ženách.

Výstava Voayer. Koncept jednoho slovenského šikovného tvůrce, který si je sakra jistý tím, co dělá a proč to dělá. Jak už jsem zmínila v úvodu, vystavují se skutečné ženy, zcela nahé, v submisivních sexuálních pozicích, všelijak spoutané či svázané. Autor výstavy, Mário Petreje, si skutečně krásně pohrál s jednotlivými typy "expozic" (budu tento pojem používat v celém článku) a vytvořil dech beroucí podívanou, na kterou člověk nemá šanci zapomenout.



Jelikož je autorem mladý slovák, poprvé mohli lidé jeho koncept spatřit v Bratislavě. Nesly se ke mně různé zprávy a informace, různé dojmy, smíšené pocity, pocity znechucení, dokonce to zašlo až k podání trestnímu oznámení (které nakonec kvůli neopodstatnění bylo zamítnuto). Jedno se tomuto mladému muži povedlo bravurně: upozornit na sebe. Protože vše, co není "v souladu s mravy společnosti", je okamžitě podrobeno kritice. A to je škoda. Na tuhle výstavu se totiž člověk nemůže dívat jen jako na výstavu, musí si uvědomit, že na ní najde živé bytosti, které mu odhalí jeho nejniternější touhy a pocity. Takové, které nikdy jindy na veřejnosti nemá možnost pocítit. Já se chovala jako v galerii. U každého unikátního exponátu, nebo chcete-li, díla, jsem se zastavila a pečlivě zkoumala každý detail, každý pohled, každý rys tváře a těla, a snažila se najít na kamenné tváři žen jakýkoliv náznak emoce, který by mi řekl, jak se v ten moment cítí. Nezjistíte nic.



Tuto živou galerii jste si měli možnost prohlédnout v Praze (vlastně letos poprvé v Česku), a to v Domě uměleckého průmyslu, DUP39 v centru Prahy. Výstava má ráz jakýchsi "vstupů", přičemž jeden vstup trvá hodinu a půl. Měli jste tedy možnost přijít ve vámi zvolený vstup, v jednom ze tří dnů (samozřejmě pokud byste nechtěli jít víckrát). Vstup, který jsem zvolila, začínal první den výstavy, tedy 17.8., a to v pět hodin odpoledne. Musím ocenit zabezpečení celé výstavy. Hned při vstupu budete zkontrolováni, zda nemáte u sebe nic nebezpečného, odložíte si tašku, a vyrážíte vstříc temně osvětlenému dobrodružství.

V úvodu výstavy najdete umělecká díla v podobě jakýchsi "polo skulptur", opět nahých žen, v různých barvách, s nádherně vypracovanými detaily. Dále fotografie nahých žen, v sexuálních pozicích, s vibrátory nebo bez. A samozřejmě nesmí chybět výstava BDSM pomůcek, kde máte možnost si i zakoupit cokoliv dle vašeho vkusu. Omlouvám se za strohý popis úvodní části výstavy, ale jistě pochopíte, že tahle část není ta, která ve mně zanechala největší dojem, byť celá tvorba byla překrásná.




Po prohlédnutí všech těchto skvostů již byl čas se přesunout po schodech dolů, do hlavního sálu. Tam, ve tmě, se smyslným a velmi precizním osvětlením, jste mohli začít obdivovat ženskou krásu a dravost. Vystavenou v různých pozicích, ať už v kleci, na elegantní pohovce, připoutanou na posteli či kříži, visící na lanech v rámci představení bondáže, nebo jen tak sedící v koženém křesle.

Prohlížela jsem si jednu za druhou a nemohla jsem si nevšimnout té dokonalosti. Teď ovšem nemluvím jen o ženách. Mluvím o celkovém dojmu z expozic. Jak byly fantasticky nasvícené, jak byly umístěny, zda bez masek či s maskami, jaké materiály kolem sebe mají, jak krásné mohou být dekorace z BDSM předmětů. Opravdové umění, tahle výstava není jen o nahých ženách v tom nejprimitivnějším slova smyslu, jak si někteří myslí. Ona skutečně smysl. Čili ti, kteří tvrdí, že nahé ženy umí vystavovat každý, se velmi mýlí. Je to těžší, než se zdá. Malíře či fotografy aktů také většinou neodsuzujete.




Co se expozic týče, všechny byly nádherné, ale na mě udělaly největší dojem dvě expozice, které najdete hned níže na fotkách. Proč? Na první fotce je naprosto dokonalý a půvabný styl vystavení. To nasvícení, ten efektní stín, ten způsob, jakým je žena "natočená" směrem k přihlížejícím, to kožené křeslo, její maska, opravdu okouzlující a velmi elegantní. Navzdory tématu BDSM. A člověk mohl jen přemýšlet, co se ženě honí hlavou nebo jakou tvář pod maskou skrývá.


A druhá fotka? Museli byste tam být, abyste to mohli zažít a pochopit. Ta žena v kleci pro mě byla magickým prvkem celé výstavy. A mohli jste si toho všimnout i na ostatních návštěvnících. Ať jste šli kamkoliv, dívali se kamkoliv, nakonec jste vždy skončili u ženy s čertovskými růžky zavřené v kleci. Musím ji složit poklonu, její pohledy, její sebevědomí, způsob, jakým "spolupracovala" s každým jednotlivým (!) návštěvníkem, který si ji chtěl vyfotit. No a samozřejmě nesmím zapomenout na celé pojetí. Nádherná žena v kleci, úžasně nasvícená, oči se jí blýskaly při každém pohledu. A ačkoliv šlo o submisivní ráz pozice, nakonec jste měli možnost vidět tu dominanci a sebevědomí. Což najednou na submisivitu vrhá úplně jiný pohled. To, co jsem viděla na výstavě, bych nazvala "pasivní dominancí". Spoutejte ženu jak chcete, umístěte ji do možná ponižující pozice, ale jakmile ví, co s pohledem, co s tělem a co s očima, nic submisivního z ní nakonec nevyzařuje.




Mezi klady výstavy žen bych zařadila bezpečnost. Bylo až uklidňující vidět muže z ochranky u jednotlivých žen, jak se starají o jejich bezpečí, celá výstava pak vypadá o to luxusněji. Nemluvě o zranitelnosti žen že. Návštěvníci též měli možnost si v rukavicích sáhnout na modelky, které byly označeny cedulí, že se jich dotýkat smíte. Zpočátku se většina návštěvníků ostýchala, ale poté už jste přes jejich ruce samotnou modelku ani neviděli. Já se nedotýkala, k těm ženám mám jakýsi typ úcty, v galerii se taky na obrazy nesahá. :) A též možnost se svléknout a být vystavena je senzačním zpestřením, jen netuším, zda ji nějaká z návštěvnic využila.

Do záporů bych ale onu možnost dotýkat se žen zařadila taky. Pánové, já vás nechci házet do jednoho pytle, ale u některých jsem viděla ne zrovna pěkné chování. Za sahání byl považován jemný dotek či pohlazení, ale ne "ochmatávání", jako by vás zrovna manželka nechala doma samotné. Jednoho muže museli pánové z místní ochranky usměrňovat. Opět mě muži nezklamali, prostě úcta neúcta, můžu si šáhnout tak to taky udělám, a pořádně. Byli tam muži, kteří se k těm ženám chovali jako gentlemani, ale byli tam i muži prasáci. Pardon, jinak to napsat nemůžu a ani nechci. Tam nejdete zkoušet svoje masturbační techniky na ženách, ale prohlédnout si je a maximálně pohladit, ne převádět do praxe vlastní touhy. Já osobně bych doteky zakázala, ale jde jen o můj dojem.



Na závěr bych ráda zmínila kout, ve kterém probíhalo umění bondáže. Krásná a elegantní. Na bondáž jsem se byla podívat jednou, ale je pořád stejná a nezmění se. Pokud je ve své původní podobě. Pokaždé jsem uchvácená z toho neskutečně silného vztahu mezi "vazačem" (ten, kdo onu ženu svazuje do lan - podotýkám že jde o umění, také jsou tam techniky vázání) a onou submisivní ženou. Je silný emoční zážitek, vidět závěr bondáže, kdy muž pomalu ženu "vysvobozoval" z lan, která mu naprosto oddaná padla do náruče. Tady se opět setkáte se zajímavou kolizí, a sice, kdy muž coby dominantní jedinec se o tu ženu stará, pečuje o ni, je opatrný, je něžný a citlivý. Pro mě neskutečný zážitek.



Na výstavu budu dlouho vzpomínat a určitě půjdu příští rok zase, pokud tedy pan Petreje bude chtít zůstat u možnosti vystavovat v Česku. Každý pohled, každý pohyb, záblesky v očích, každý kousek kůže, mi v paměti zůstane. Ale jak už to v galeriích bývá, hodina a půl mi nestačila. Tahle výstava žije. A co je na výstavě živé, nemá vlastní konec, jen ten, který vám určí pořadatel. Výstavu jsem dala partnerovi jako dárek k našemu pětiletému výročí. A krásnější dárek jsem nám oběma nemohla dát.


BYLI JSTE NA VÝSTAVĚ VOAYER?
JAKÉ JSOU VAŠE DOJMY?
NEBO JI ODSUZUJETE, ANIŽ BYSTE SI JI VYZKOUŠELI NA VLASTNÍ KŮŽI?

1 komentář:

  1. Výstavy jsem se zúčastnil a pořídil tam několik fotografií. Ty lze shlédnout zde:
    https://darksome.eu/cs/galerie/category/147-vystava-voayer-nahe-submisivni-devy.html

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)

Čtete nejraději

KNIHOMOLNÍK | Proč se neřídit knižními recenzemi

Znám lidi, kteří jdou do knihkupectví a koupí si knížku. Pak jedince, kteří jdou do knihkupectví, podívají se na "bestsellery" ...

Díky za návštěvu!


TOPlist

Insta