Přeji hezké úterní odpoledne,
v článku, kde jsem popisovala
návštěvu kina minulou sobotu jste si mohli všimnout, že se v něm objevila fotka knihy, kterou jsem měla možnost díky své mámě "získat". Jedná se o knihu
Chrise Cartera s názvem
Popravčí, druhou knihu z jeho širokého spisovatelského umu. Osobně musím říct, že mám štěstí (nebo smůlu?) na jiné než druhé díly. I když v tom knihkupectví ten první díl od daného autora je, vždy sáhnu po tom druhém. Což mě mrzí, to ano, ale můj čtenářský zážitek a pocit z knihy to nijak neovlivní, ba naopak. Pobízí mě to právě k dokoupení prvního dílu. Ale to jsem odbočila.
V dnešním článku bych Vám tedy chtěla
ukázat můj pohled na již zmiňované dílo.
V knihkupectví
Je pozoruhodné, jaký mám
"čich" na knihy. Tohle si o sobě troufám tvrdit. Protože kdykoliv si vyberu nějakou knihu, nejsem zklamaná. A vždy, když váhám mezi dvěma knihami, dám na svůj
rozum a
instinkt (je zvláštní takto nazývat lidskou vlastnost u výběru knih) a nakonec si říkám, jak výborná volba to byla.
To stejné platí i o knize
Popravčí. V knihkupectví jsem hodně váhala mezi touto knihou, a knihou
Démonolog od autora
Andrewa Pypera. Mezi knihami je
zásadní rozdíl. V knize Démonolog najdeme
prvky onoho
mystična,
démona, který v příběhu figuruje. Kdežto v Knize Popravčí jde o autora, který
psychologii a
chování zločinců vystudoval, a jakožto člen týmu soudní psychologie ve státním zastupitelství hrál roli při vyslýchání sériových vrahů. To je to, co mě přimělo rozhodnout se pro Popravčího. Onen
reálný podklad a prvek, který v knize figuruje. Věděla jsem, že autor jakožto studovaný člověk, znalý svého oboru, bude mít stejně výbornou i knihu, a nemýlila jsem se.
* * * * * * *
Chris Carter: "Nechci vás nudit dlouhým povídáním o svém životě"
Carter se narodil v Brazílii, kde prožil své dětství. Jakmile dostudoval střední školu, přestěhoval se do USA, kde vystudoval psychologii se zaměřením na kriminální chování, jak jsem se výše zmínila. Na vysoké škole ještě Carter neměl zdání o spisovatelském světě, přivydělával si v různých fastfoodech nebo exotických mužských tanečních skupinách.
Po studiích na vysoké škole pracoval jako kriminální psycholog, jen několik let předtím, než se přestěhoval do Los Angeles. Tam vyměnil oblek za roztrhané džíny, šátky a elektrickou kytaru. To bylo v 90. letech, kdy Chris trávil deset let jako kytarista v různých glamrockových skupinách. Poté zkusil své štěstí v Londýně jako hudebník, a díky tomu procestoval v hudební branži celý svět. Poté branži opustil, dal vše ze svých dlouhých zkušeností se soudní a kriminální psychologií dohromady, a stal se spisovatelem na plný úvazek.
Jeho první román, Dvojitý kříž, vyšel v originále v roce 2009, u nás poté v roce 2013. A už touto knihou bylo jasné, že Chris je více než spisovatel. On to prožil. Kniha Popravčí byla vydána v roce 2010. Jeho poslední vydanou knihou je Noční lovec, která vyšla v roce 2011, u nás pak taktéž jako Dvojitý kříž v roce 2013.
Důmyslný detektiv Hunter a jeho kolegové
Neměla jsem v plánu nějak podrobně popisovat postavy, ale postavy v této knize si to zaslouží.
V příběhu figuruje mnoho postav, od vyslýchaných, podezřelých, policistů přes oběti, přátele až po samotné detektivy z oddělení Divize vražd, nicméně já bych zmínila ty nejdůležitější.
Začala bych detektivem Hunterem. V knize je popisován jako příjemně vypadající muž, to si ale myslím, že není důležité. Robert je muž, kterému v dětství zemřela matka. Od té doby jej sužuje choroba insomnie (nespavost). Žije sám, nepotřebuje partnerku, ani rodinu. Sem tam si ale potrpí na nějaké ty "sexuální úlety". Je nejschopnějším detektivem v oddělení vražd. Co se týče Robertovy povahy, je to velice inteligentní muž. Perfektně se vyzná v psychologii, chování, neunikne mu ani ten nejmenší detail. Nenechá se nachytat žádným umělým chováním. V dedukcích ohledně svého případu je naprosto unikátní, protože okamžitě dokáže dát dohromady několik logických vysvětlení a závěrů, které otevírají další možnosti a znamenají vždy viditelný posun ve vyšetřování. K výslechům je povoláván vždy on, dokáže totiž vnímat spoustu věcí a faktorů, které jiní lidé nevidí. Pracuje s mimikou, vždy ji ukázkově chápe, a jakožto znalec psychologie ví, jak má s daným typem člověka mluvit, což se hodně projevuje konkrétně u výslechu jednoho vězně. Zachová si vždy čistou hlavu, používá instinkt, a většinou i za cenu vlastního života pomůže komukoliv. V knize je zmíněna i záchrana dvou lidí Hunterem (toto se ale vztahuje k první knize Dvojitý kříž). Autor dokázal Huntera opravdu velmi podrobně charakterizovat a můj celkový dojem je takový, že si také s Hunterem nejvíce tzv. "vyhrál" po povahové stránce a charakteru.
Parťákem Roberta je Carlos Garcia, muž, který se hodně nadřel, aby se stal detektivem, ale byl velmi schopný, tedy se mu to podařilo mnohem dříve, než většině ostatních. Je ženatý, ale nemá děti, a vždy se snažil manželku stranit od své práce. Nechce jí nejen přidělávat starosti, ale také ji nechce ohrožovat. Působí zde jako zkušený detektiv, který se ale stále dopouští menších chyb, narozdíl od Roberta. Nicméně v dedukcích je taktéž dobrý, domnívám se, že práce s Robertem mu jen prospívá. V knize je Hunterem opět zachráněn (jako v prvním románu).
Co se dalších postav týče, figurují tady hlavně schopní policisté, kapitánka oddělení vražd, která působí velmi autoritativně a přesně ví, jak si autoritu uchovat, a samozřejmě ženská rafinovanost a svůdnost v podobě redaktorky losangelských novin Claire Andersonové.
Pan Carter neodhalí celou osobnost postav hned na začátku. Vše se čtenáři odkrývá stránku za stránkou, pokaždé žasne nad tím, jak je osobnost stále více propracovaná. Carter odvedl rozhodně dobrou práci.
Když zabíjí strach
Román Popravčí je knihou, kde člověk najde širokou škálu brutality zločinů. Vše je popsáno tak živě, že i čtenář sdílí s následně zvracejícími detektivy stejné pocity.
Vše začíná jako klasický kriminální případ. V kostele v Los Angeles, kde se též celý příběh odehrává, je nalezena mrtvola muže - kněze. Je oblečen v rouchu, pečlivě naaranžován s rukama založenýma na prsou, jenže je bez hlavy, která mu byla nahrazena hlavou psí. Místo činu Robertovi naznačuje, že by mohlo jít o vraždu rituální, ale po nálezu dalších mrtvol, a mnohem brutálnějších mu dochází, že nejde jen o pouhý rituál, ale vše směřuje k jedinému motivu: pomsta. Rozbíhá se rozsáhlé vyšetřování, při kterém na povrch vyplouvají pozoruhodná fakta. Například to, že všechny oběti byly zabity tím, z čeho měly největší strach. Otázkou bylo, jak se o tomto strachu vrah dozvěděl. To ale pro Roberta není žádná překážka a nakonec pečlivým uvažováním dochází k jasnému závěru, který má něco společného s pubertou všech obětí i vraha. Jen pro představu - objevil se v knize strach z jehel, vody, ohně, tedy si zřejmě dokážete udělat obrázek o tom, jak mohly vraždy vypadat. Při vyšetřování jsou samozřejmě nalézány další oběti řádění neznámého vraha, a ač to může znít krutě, právě to, že tito lidé zemřeli, pomalu posouvalo oba detektivy v případu dál. Ze zdánlivě zamotaného příběhu plného prázdných míst ve skládačce se najednou začne vytvářet smysluplný a logický závěr. Při nálezech vražd, které jsou vždy surové a kruté, se ani zkušení detektivové, kteří viděli a zažili ledacos, neubrání znechucenému výrazu a nevolnosti. Nedokáží pochopit, jak mohl vrah oběť mučit klidně i dva dny a dívat se na to. Pro Roberta to ale až tak nepochopitelné nebylo. Jelikož je znalec psychologie v oboru kriminality, dokáže velice přesně odhadnout vrahovo chování, předvídat jej.
Kromě vražd s tímto motivem, kde hrál hlavní roli strach, se v knize prolínala ještě jedna série vražd. Muž, který podřezával hrdla brunetkám, ty pak byly nalézány klečící a svázané. Vše souvisí s jeho dcerou.
Není ani nezvykem, aby se v případech neobjevovala média, takže noviny zde figurují taky. Obě série vražd pojmenují příznačnými názvy - Popravčí a Řezník. Robert pochopitelně nemá z médií radost, zvlášť když se do něj neustále zamotává velice ctižádostivá redaktorka časopisu Los Angeles Times Claire Andersonová. Jednoduše, pro peníze za dobrý článek udělá cokoliv. I ohrozí lidský život.
Samotné vyřešení případu je rychlé, díky zachování chladné mysli a logickému uvažování detektiva Huntera se velice rychle a působivě dozvíme celé rozzuzlení.
 |
| Představte si, čeho se nejvíc bojíte - a pak se s tím setkejte. |
Stupňované napětí
Carter přesně ví, jak se čtenářem pracovat. Kniha je členěna do krátkých, velmi krátkých kapitol, klidně i o jedné stránce, a každá nás přemístí do jiného místa. Ať už je to místo, kde se právě odehrává vražda toho nejtěžšího kalibru, nebo na oddělení vražd, či dokonce v restauraci. V každé kapitole figurují jiné postavy. Autor si s kapitolami pohrává tak, jak on potřebuje, tak, aby čtenáře napínal až k nepříčetnosti. Jednou se vám stane, že dočtete kapitolu, na kterou plynule navazuje další se stejnými postavami, a jednou jste v kapitole, kde se nacházíte na místě, kde probíhá vražda, oběť je trýzněna, vám se vaří krev v žilách, a po poslední větě a přechodu k další kapitole zjišťujete, že jste opět s Robertem, a jak vypadá oběť po vraždě, se dozvíte až po pěti stranách. Nicméně je tady opět vidět ukázková práce se čtenářem. Myslím, že u psychologa (i když kriminálního), je to více než samozřejmé.
Zmatek, chaos
Nejednou se vám v knize stane, že se budete muset vrátit o pár stran zpět, abyste se rozpomněli, na co vlastně navazujete. Přechody jsou opravdu prudké, náhlé, jsou jako facka, ze které se musíte vzpamatovat. Ale právě to udržuje čtenáře v pozoru. Je potřeba se trošku více soustředit na čtení, jinak se ztratíte. A když se přesunu k samotným aktérům děje, postav je tam opravdu hodně, a o některých se autor zmiňuje např. jednou za patnáct stran, takže si kolikrát musíte vzpomenout, o koho vlastně jde.
Působivý závěr
Stejně jako každý spisovatel tohoto žánru, i Carter vykazuje neuvěřitelnou schopnost mást čtenáře, a nakonec jej úplně odzbrojit dokonalým rozuzlením. Podezřelých je v příběhu tolik, že se vám zamotá hlava, a nakonec zjistíte že to byl ten člověk, o kterém jste to vůbec nepředpokládali. Klasika viďte. Autor se o něm taky v knize zmíní jen výjimečně, což je též unikát, protože v následném sledu mnoha postav na onu postavu čtenář jednoduše zapomene.
* * * * * * *
Po přečtení knihy jsem byla spokojená, že už ji mám přečtenou, protože jakmile se začtete, nedokážete se odrhnout. Závěr knihy měl spád, byl rychlý, ale zároveň napínavý, doslova tajíte dech nad každým slovem. Akorát mě právě mrzí to, že nemám zbylé tituly tohoto autora, nicméně pevně věřím, že je brzy získám do své sbírky.
Kniha Popravčí je opravdu knihou, kterou by měl každý čtenář znát. Protože tolik působivých prvků, jako má tento unikát, jsem nenašla v žádné jiné knize.
* * * * * * *
Ukázka z knihy:
Dorazili k hlavní budově a dovnitř je vpustil strážný, který jim zároveň sdělil, že doktor Winston na ně čeká v pitevně 2A. Oblékli si ochranné kombinézy a Garcia si strčil do úst dvě tabletky proti překyselení žaludku, než se vydal k místnosti na druhém konci chodby. Doktor seděl u mikroskopu a listoval v papírech s výsledky. Ramena měl nahrbená, vlasy rozcuchané.
"Vy jste dělal celou noc, doktore?" zavřel za sebou Hunter dveře.
Doktor Winston zvolna vzhlédl. "Skoro." Slabě se na něj usmál, potom přistoupil k nerezovému stolu, na kterém leželo tělo ženy. Hunter a Garcia si navlékli chirurgické masky přes nosy a ústa a následovali ho.
"To, co tady máme, je...," doktor Winston se zarazil a potřásl hlavou, jako by mu slova nestačila, "...mistrovské dílo zla. Ať je vrah kdokoliv, musel tu ženskou nenávidět až do morku kostí.".
* * * * * * *
Nakladatelství: BB/art
ISBN: 978-80-7461-265-7
Copyright © 2010 by Chris Carter
Zdroj obrázků: kosmas.cz, chriscarterbooks.com
Krásný listopadový den, vám přeju, 
