Krásný listopadový den, vám přeju, venku je pěkně pošmourno, což svádí k té nejčastější aktivitě v této době - čtení. A i já jsem opět propadla čtenářské nemoci. Syndrom těžké tašky, ve které se schovává vždy aspoň jedna kniha, mě postihl v plné síle a tak vám dnes ráda představím knihu od mého oblíbeného autora Chrise Cartera. Pokud jste tady občas zavítali, mohli jste si všimnout, že recenze na jeho knihy se tady již objevily. A stejně jako knihy předchozí, i tahle opět prověřuje čtenářovu trpělivost a schopnost knihu odložit. Neúspěšně.
Autor známý fanouškům
Chrise Cartera jsem podrobněji popisovala v recenzi na knihu Popravčí. Osobitý, teď už téměř šedesátník s brazilskými kořeny, vystudoval psychologii v oblasti kriminality, takže po svých zkušenostech z praxe zná nadměrné množství různých typů osobností vrahů nebo jejich motivy a činy. A musím říct, že děsit se mu podařilo znovu. Tentokrát nás totiž zavede do světa sociálních sítí, a ačkoliv to v dnešní době vypadá na poměrně fádní a nudné téma, Chris Carter jej dokázal pojmout takovým způsobem, že jsem si musela zkontrolovat, co vlastně všechno na svých sítích sdílím, a zda toho není příliš. Carter vás dokáže díky knize přimět k myšlenkám o vlastním životě. Jak by taky ne, když se v mysli vyzná stejně dobře jako jeho knižní výtvor - detektiv Robert Hunter.
* * * * * *
Pozor na to, co sdílíte a kde
Děj knihy začíná zostra, žádné dlouhé popisy prostředí, žádné úvodní vhledy, žádné nudné řeči o nudném a depresivním způsobu života postav. Carter nás rovnou vezme do domu první oběti, a hned ze začátku nám rozbuší srdce a donutí nás prožívat strach s obětí. Nebo oběťmi? Hned po vykonání první vraždy nám totiž bude jasná jedna věc. Oběti vraha se násobí číslem dvě a jedna z nich není mrtvá. Pěkně vymyšlené, že? Zásadní roli v tomto typu vražedného příběhu opět hraje Carterovo vzdělání a praxe.
Všechny oběti spojuje jediné: vrah jim prošmejdil sociální sítě. Ne jako hacker, který se nabourá do účtu. To nepotřeboval. Jak vrah na konci knihy řekl: "Dnešní doba je zdrojem informací zadarmo." Stačilo se tedy na sociální síť podívat jen okem sledujícího, ne majitele účtu. A plán byl připraven. Postupně se tak detektiv Hunter se svým parťákem Garicou setkávají s mučivě dokonalým dílem sadistického vraha, který navíc bravurně ovládá umění. Proč? Dozvíte se v knize.
Detektivní čuch
Detektiv Hunter s Garciou jsou pořád stejní, profesionální parťáci, jako v kterékoliv jiné Carterově knize. Hunter opět bravurně ovládá čtení lidského chování, umění pozorování a dedukce a někdy se chová jako velmi přehnaně racionálně uvažující stoik. Má dokonalé myšlení, odhad na lidi, na situace a strach nebo emoce u něj nemají místo. Jen mravenčení v zátylku u něj najdeme, ale to obvykle neposlouchá. V této knize nás lehce rozptýlí Hunterova známost, která především pozná, co to je, pracovat jako detektiv losangelského policejního sboru. Pohledná rudovlasá Tanya se objeví ještě v jedné Carterově knize, která jako jediná ze všech Carterových počinů navazuje na jiný díl ze série.
Příjemná, jemná změna
Carter míval ve zvyku jednu zásadní věc, která byla patrná hlavně v knize Popravčí. Neustále prudce přeskakoval z jednoho místa nebo časového úseku na druhé. Čtenář pak mohl být poměrně zmatený a nebylo výjimkou se v knihách vracet i o několik kapitol zpět. V této knize je vidět smilování se nad čtenářem. Jistě, děj vnímáme z očí několika postav i z různých časových os, ale dané "přeskoky" nejsou tak prudké a jsou mnohem snáze stravitelné. Dokonce mi přijde i dokonalejší stupňování napětí při četbě právě díky existujícím, ale méně razantním změnám. Mnohdy malý krok stranou v ději zvládne rozbušit srdce, pak jej uklidnit, a pak opět dostat do závratných tepových výšin.
Na druhou stranu se do knihy vmísilo jakési paralelní vyšetřování, o kterém jsem měla pocit, že je v knize navíc a je úplně zbytečné. Jistě, přidalo to na napětí a zřejmě mělo za úkol čtenáře zmást v objevování možností, kdo je vrah, ale působilo to jako vložené navíc. Ovšem následné rozuzlení a vyvrcholení nakonec spojilo zdánlivě zbytečné v pěkný celek, závěr knihy je elegantní a uvede čtenáře v úžas, jelikož i na té nejposlednější stránce a v té nejposlednější větě má možnost vidět dokonalé schopnosti Roberta Huntera. Bohužel vás asi zklamu, vražednou sérii daného sadisty neukončí zjištění Huntera. Tady se nám chlapík maličko zasekl. :) Ale z toho, kdo sadistický vrah je, budete u vytržení, a tady se listování nevyhnete, jen abyste zjistili, že vám vrah proklouznul mezi prsty stejně jako oběma detektivům.
* * * * * *
Knihu jsem zvládla přečíst za dva dny. A to jen kvůli tomu, že dítě, že práce, že vaření nebo spaní. Jinak bych to dala za den. Byla napínavá, skvěle napsaná, se skvěle pojatým, dnes možná všedním tématem sociálních sítí. Po jejím přečtení si běžte zkontrolovat Facebook. A okna a dveře. A nefoťte se za volantem. A videohovory raději neberte.
Zdroj obrázků: kosmas.cz, Ad-Libri
