Autor: Jeffery Deaver
Titul: Tanečník
Rok: 1998
Počet stran: 501
ISBN 978-80-7498-142-5
Moje hodnocení: 95%
Detektivní román Tanečník je ze série případů se známým detektivem Lincolnem Rhymem a jeho kolegyní Amélií Sachsovou. Tady na blogu jsem se již zmiňovala o špičkové knize Sběratel kostí, která v podání Jiřího Zdražila v audioverzi jednoduše nemá konkurenci. 
Jeffery Deaver je pro mě králem krimi románů. Mnozí čtenáři, milovníci severských detektivek se mnou jistě nesouhlasí, ale Deaver je mistrem napětí a pečlivé volby slov. Jakmile si zvyknete na - pro někoho přehnanou - dokonalost. V jedenácti napsal svou první knihu, což považuji za obdivuhodné, a jeho krimiromány z mého pohledu nelze překonat. Každá detektivka, každý autor tohoto žánru má něco do sebe, ale Deaver je prostě dokonalý. Hned za ním mu možná může úspěšně dýchat na záda Chris Carter.
Série s Lincolnem Rhymem je jeho nejznámější autorský počin, geniální detektiv Lincoln Rhyme, ležící na posteli ochrnutý po vážném úrazu rozdává rozkazy a předvídá každý soupeřův krok. Troufnu si jeho detektivky přirovnat k šachové partii. Za román Prázdné křeslo získal ocenění, a já se nemůžu dočkat, až jej zařadím do sbírky přečtených knih. Je těžké číst Deaverovy romány pomalu, musím se dobrovolně nutit k jedné knize za měsíc, abych hned všechno nepřečetla.
Ale teď už k Tanečníkovi.
Kniha je rozdělená do jednotlivých ne kapitol, ale hodin. V příběhu totiž hlavní roli hraje zabijákův úkol, na který má pětačtyřicet hodin. Takže co kapitola, to pár hodin. Samozřejmě dějové linky se odehrávají dvě, každá z pohledu buď Lincolna a jeho kolegů, nebo jeho soupeře. Musím říct, že kapitoly týkající se myšlenek vraha se četly krásně. Jeho rozhodování, reakce, myšlenkové pochody, jeho způsob řešení nastalých situací, to vše pro mě bylo fascinující. Myšlenky Lincolna nebo Amélie už znáte, pokud Deavera čtete. Zločinec je ale pokaždé jiný, jeho myšlenky jsou odlišné, jeho osobnost temnější nebo pomstychtivější. V tomto směru se Deaverovi kniha moc povedla.
I když mám Deavera coby autora krimi románů ráda, ze závěru jsem byla značně rozčarovaná. Celá kniha se nese v geniálním duchu, dozvíte se dokonce něco z oboru letectví, a nakonec dojde k vyvrcholení hodného spisovatele, kterému došla inspirace. Za mě musím říct, že kdyby kniha skončila o pár kapitol dříve, vůbec nic by se nestalo. Pak je tady samozřejmě varianta, že šlo o autorův záměr. Pachatel je dopaden, víme, kdo to je, vše spěje k ukončení a zavření knihy a najednou hle, tady je ještě pár stránek, a ježkovy voči, tak to nakonec bylo takto?! Nabyla jsem z knihy dojem, že Deaver měl všechno vymyšlené, a jakmile to sepsal, zalíbil se mu jiný závěr příběhu, tak ho na konec knihy jednoduše přilepil. A myslím, že byl i zbytečný. Ano, přesně takový pocit z knihy mám.
Mimo těchto maličkostí jde ale o moc pěknou knihu, jako vždy na úrovni a propracovanou do těch nejmenších detailů, a to doslova (čtenáři Deavera jistě znají Lincolnovu posedlost stopovými důkazy). Ony "vady", ale celý výsledek nijak nenarušily a zážitek z četby je - jak jinak - silný. Srdce vám bude bušit stejně jako Tanečníkovi v okamžiku, než zamíří a vystřelí.
Jeffery Deaver je pro mě králem krimi románů. Mnozí čtenáři, milovníci severských detektivek se mnou jistě nesouhlasí, ale Deaver je mistrem napětí a pečlivé volby slov. Jakmile si zvyknete na - pro někoho přehnanou - dokonalost. V jedenácti napsal svou první knihu, což považuji za obdivuhodné, a jeho krimiromány z mého pohledu nelze překonat. Každá detektivka, každý autor tohoto žánru má něco do sebe, ale Deaver je prostě dokonalý. Hned za ním mu možná může úspěšně dýchat na záda Chris Carter.
Série s Lincolnem Rhymem je jeho nejznámější autorský počin, geniální detektiv Lincoln Rhyme, ležící na posteli ochrnutý po vážném úrazu rozdává rozkazy a předvídá každý soupeřův krok. Troufnu si jeho detektivky přirovnat k šachové partii. Za román Prázdné křeslo získal ocenění, a já se nemůžu dočkat, až jej zařadím do sbírky přečtených knih. Je těžké číst Deaverovy romány pomalu, musím se dobrovolně nutit k jedné knize za měsíc, abych hned všechno nepřečetla.
Ale teď už k Tanečníkovi.
Kniha je rozdělená do jednotlivých ne kapitol, ale hodin. V příběhu totiž hlavní roli hraje zabijákův úkol, na který má pětačtyřicet hodin. Takže co kapitola, to pár hodin. Samozřejmě dějové linky se odehrávají dvě, každá z pohledu buď Lincolna a jeho kolegů, nebo jeho soupeře. Musím říct, že kapitoly týkající se myšlenek vraha se četly krásně. Jeho rozhodování, reakce, myšlenkové pochody, jeho způsob řešení nastalých situací, to vše pro mě bylo fascinující. Myšlenky Lincolna nebo Amélie už znáte, pokud Deavera čtete. Zločinec je ale pokaždé jiný, jeho myšlenky jsou odlišné, jeho osobnost temnější nebo pomstychtivější. V tomto směru se Deaverovi kniha moc povedla.
I když mám Deavera coby autora krimi románů ráda, ze závěru jsem byla značně rozčarovaná. Celá kniha se nese v geniálním duchu, dozvíte se dokonce něco z oboru letectví, a nakonec dojde k vyvrcholení hodného spisovatele, kterému došla inspirace. Za mě musím říct, že kdyby kniha skončila o pár kapitol dříve, vůbec nic by se nestalo. Pak je tady samozřejmě varianta, že šlo o autorův záměr. Pachatel je dopaden, víme, kdo to je, vše spěje k ukončení a zavření knihy a najednou hle, tady je ještě pár stránek, a ježkovy voči, tak to nakonec bylo takto?! Nabyla jsem z knihy dojem, že Deaver měl všechno vymyšlené, a jakmile to sepsal, zalíbil se mu jiný závěr příběhu, tak ho na konec knihy jednoduše přilepil. A myslím, že byl i zbytečný. Ano, přesně takový pocit z knihy mám.
Mimo těchto maličkostí jde ale o moc pěknou knihu, jako vždy na úrovni a propracovanou do těch nejmenších detailů, a to doslova (čtenáři Deavera jistě znají Lincolnovu posedlost stopovými důkazy). Ony "vady", ale celý výsledek nijak nenarušily a zážitek z četby je - jak jinak - silný. Srdce vám bude bušit stejně jako Tanečníkovi v okamžiku, než zamíří a vystřelí.
