Článek, který se chystáte číst, je prvním dílem, jelikož zážitků ze zoo i ze samotného "ubytovávání se" je až až a to by bylo na hooodně dlouhý článek.
V pondělí ráno vyrážíme do Karviné za rodinkou, ve které Adam vyrůstá. Kromě samozřejmosti jménem rodiče vyrůstá se svými dvěma bratry, jednomu je šestnáct, druhému osmnáct. Přijíždíme na
Já jakožto ukázkový řidič první třídy rozvalila dveře na celou uzoučkou "vozovku", a na poslední chvíli při pohledu do bočního zpětného zrcátka zavírám dveře, přičemž pán řidič, který se lekl snad více než já, když začal troubit, mi svým vztyčeným prostředníčkem zahrabal mou představu o špičkovém řidiči první třídy hluboko pod zem. Nicméně úsměv na tváři mi zůstává (řidiči se mě lekají snad i na křižovatkách).
Vystupuji z auta a vidím celou rodinku netrpělivě postávající u cesty. Kromě maminky mají všichni ohromnou radost, že se toho záškodníka zbaví. Adámek se směje na celé kolo, obchází důležitě auto, každou pneumatiku osahá, ohodnotí "slovy" ´aužavužava´ a poté je nemilosrdně posazen do dětské sedačky cizího auta. (poznámka: tomu malému smradovi je rok a půl) Dostává pořádnou pusu od všech členů rodiny, rodince máváme na rozloučenou, a přísahám, že jsem je viděla skákat radostí. Nekecám!
Z Karviné se vydáváme směrem do Ostravy, abychom navštívili místní zoo. Chceme Adámkovi usnadnit přechod do nového prostředí, navíc v zoo nikdy nebyl, takže volba byla jasná. A ostravská zoo, která neustále podléhá nějakým rekonstrukcím, byla našim zrakům skryta po celé čtyři roky, nebyli jsme tam takovou dobu.
Přijíždíme na parkoviště, které je ještě stále prázdné (je asi něco málo po deváté), mamka vybírá místo co nejblíže vchodu, nicméně ona představa je zahrabána taktéž hluboko pod zem, protože jakmile vystupujeme z auta, hrdí na to, že jsme neblíže, nápis "Náhradní vchod tímto směrem" (mimochodem šipka ukazuje úplně opačným směrem, než byl původní vchod) nám oznamuje naši prohru. Nu což, vytahujeme kočárek, Adámka, ten je usazen, a jedeme. O tom, že kočárky městské nejsou určeny do terénu, se přesvědčujeme, jakmile se nám přední kolo zaboří do hromady štěrku, a my musíme kočárek i s Adámkem odnést přes nebezpečnou zónu. Já mezitím pozoruju pána s kočárkem, který to vzal po rovné cestě. A přísahám, že jsem viděla posměšný úšklebek!
Procházíme vchodem, kde zakupujeme rovněž vstupenky, a už jsme vrženi do džungle zoo. Procházíme kolem hromady rododendronů, malého vodního ptactva a dostáváme se k plameňákům. Mezitím je Adámek vytáhnut z kočárku, strategicky jsme vymysleli, že když bude chodit, bude v autě aspoň spát a bude klid. Nicméně ten malý pišišvor je drzejší než patnáctiletý puberťák a ukazuje svými vymakanými gesty, kde máme svoje místo, a že on si nožičky rozhodně namáhat nebude. Ocitá se tedy opět v kočárku, kde zaujímá pozici nezávislého pozorovatele, který si vychutnává okružní jízdu. Další zastávkou je pavilon s kozami, lamami a oslíky. Adámek se směje na celé kolo, přičemž moje mamka mu krásným jemným hláskem ukazuje okolí a všichni máme dobrou náladu.
V dalších pavilonech jsem toho malého "prdlocha" ztratila z dohledu, ujala se jej ségra (vidíte to počáteční nadšení?), takže si prohlížím pavilony sama. V pavilonu opic jsou krásní giboni, ale všichni vypadali tak smutně a nešťastně, že jsem odtamtud vylezla a šla do pavilonu s plazy, rybkami a dalšími obojživelnými, vodními či suchozemskými tvory, na kterých smutek jednoduše není poznat.
Dále jsem vlezla do (pro mě nového) pavilonu s názvem Papua, kde vám nad hlavou volně poletovalo všemožné okrasné ptactvo a hulákalo svoje písničky. Krásný malinký pavilonek, v jehož nitru se nachází místnost s pár ještěry, želvami a pavouky. V tom malém prostůrku se docela ladně pohybujeme s kočárkem, leč opustit onen pavilon vypadalo na menší dopravní zácpu u dveří. Ale podařilo se nám to.
Jakmile jsme se octli v bezpečí před ptáky a mířili k pavilonu s hrochy, krokodýly a nočním světem, Adámek uviděl dětské hřiště. Jeho nadšení vzrostlo, ale ségře, která nakonec prolezla všechny prolézačky společně s ním, se zračila ve tváři nejistota a počátek zoufalství. Inu, sedmnáct let je hold sedmnáct let. Dítě v pubertě (cizí myslím) je nejlepší antikoncepcí!
Poté procházka zoo končí (a to jsme byli teprve na začátku), doma na nás čekají hospodářská zvířata, navíc začíná být vedro a Adámek nevrlý. Vycházíme z brány a nyní jedeme z kočárkem po rovné cestě. Tam, kde se nám kolo zabořilo do štěrku, stojí dobré tři desítky aut. Adámek je uložen do auta, já mu zapínám pásy v dětské sedačce, strkám mu do ruky cestovní mapu, a po Adámkově "žvatláku" (synonymum pro mluvení, ale nesrozumitelné) "tužutoje" letí atlas z auta na zem. Tedy malý smraďoch je bez zábavy, a já se přidávám k mamce se ségrou, které se snaží složit kočárek, aby se mohl vejít do kufru. Poté na to ségra přijde sama, mamce skřípne nohu, a jedeme domů. Adámek po chvíli usíná, my zastavujeme v pár obchodech, a před druhou hodinou dorážíme domů.
Druhá část vyprávění je k nalezení na této stránce
Zdroj obrázků: můj mobilní foťák
Andrejko příjde mi dnes, že si mladé děvčata berou z mateřství a z rozmazlených dětí nedobrý vzor. Dcera jednoho mého kamaráda bude mít pomalu 30 let a ze strachu, že by měla rozmazlené a uječené dítě se rozhodla, že si nenajde žádného chlapa, natož aby si kdy pořídila dítě! Její volba - ale pokud takhle budou uvažovat všechny mladé ženy - vymřeme po přeslici! :-(((
OdpovědětVymazatNebo je to moderní být hrdý Single?
Děkuju za komentář :).
VymazatCo se toho mateřství týče, já jsem vychovávána v rodině, kde je rodina na prvním místě. Na rozdíl od ségry jsem po mámě a děti bych si jednou přála (a přítel taky, začíná měnit názory, čím déle jsme spolu). Ale jo, v dnešní době opravdu mladí lidé mají tolik možností, cestování, zábava, studium, kariéra, že prostě dítě nechtějí, nebo se vázat.
A strach z rozmazlenosti dítěte? To neumím tedy pochopit, každá matka nakonec začne dítě nějakým způsobem vychovávat k obrazu svému, když jsme u článku o malém dítěti - Adam se na mě upnul a na to, jak je právě rozmazlený a strašně uječený a někdy až hnusný (na facku), tak mě bere jako autoritu. Sice nerad, ale bere.
Nicméně nezakládat rodinu z pouhého strachu mi přijde hodně zvláštní.
" Ač říkají že prý ,,jsem uhozen,,
OdpovědětVymazatjsem přesvědčen : Otcem jsem porozen !! "
Bill Wozembouch hovoří spiklenecky :
... " Též já, jsem již připraven na mateřství !!
... padesátka, jest nejlepší věk !! "
... muž uprd se, poto následně hek ...
hovoří : " Bude to hopem !
cítím... že už to kope !!"
... křičí muž, - celý je nadšený :
" Jděmež se podívat na pleny !!
... jakéž tu máte .... jak blbé pleny ?? "
Prodavačky jsou rozčileny !!
" Žádlá plena mu není vhod !!"
" Hrabe se v plenách ... jak kokot !!"
" Nevěřte mu! je idiot !"
... to před výkladem, - tam na ulici
vykřikli jdoucí tři strážníci
... zatkli jej ! vedou ho na strážnici !!
... "Jak slyšel jsem z hovorů z doslechu
vedou ho určitě k výslechu !
... prý šílenství pochytil od otce !!"
... vykřikl Lubosch Wuull ( důchodce )
" Blázinec čeká ho ! ... to já si myslím !!"
( hovoří k lidem, - právě sem přišlým)
Fredy Kruger
Vymazat" Ač důchodce, cítím, cos kopá mi v boku !! "
( Lubosch Wull dák mluví ) ... cuká mu v oku :
" Též k porodu nutno mne dovésti !!
...mně šedesát ! ... komu se poštěstí ??
Jdou na mě porodní bolesti !! "
" Řvou llidé : " To jsou dnes horory !!"
... " Hemží se to tu magory !!"
Tři strážníci už se vrací !
... Jak pitomou máme dnes práci !
Vůbec to nejde ku konci !!"
" Slyšel jsem : skvrny jsou na slunci !!"
( řve velitel ) : Nuž pojď, - ty jebnutý !!!!"
... strážnice nabita k prasknutí !
Zdravím,
Vymazatty Vaše verše jsou prostě unikátní! :)
Tak dobře jsem se dlouho nezasmála :D Ono...s dětma je to někdy fakt těžký :D
OdpovědětVymazathttp://nikestorch.blog.cz/
Ja som posledný celý týžden stravila s mojou 8-mesačnou sesternicou. ňAno prvotný ošial z toho aká je rozkošná bol asi tri dni. Potom ma to tak trochu omrzelo a neskôr som usúdila že moc deti netúžim mať. Mám strach že sa jednoducho zbláznim a nezvládnem to. Mať dieťa je obrovská zodpovednosť a toho sa tak trošku bojím, nakolko niesom zodpovedný človek.
OdpovědětVymazatA zoo máte krásnu:)
Možná záleží na věku a na tom, jaký typ jsi, já osobně jsem rodinný typ, děti mám ráda a zodpovědnosti jsem na svůj věk pobrala až moc (tvrdí mi okolí). Moje sestra děti taky nechce :)
Vymazat