Každý rodič chce být rodičem
nadaného dítěte.Nadprůměrně nadaného dítěte. Ale když
všechny hranice překročí únosnou mez a stanou se krutým
rozsudkem, přestává už všechna legrace.
Román francouzské ženy Céline Raphaël je neuvěřitelným
důkazem odvahy, kterou musí prokázat dítě, týrané navíc
způsobem, který je společností ještě pořád docela omluvitelný. Vždyť to dělají
jen pro jeho dobro, že...
Psát recenzi na tuto knihu je pro mě
nelehký úkol. A slovo recenze bych nejraději dala do uvozovek,
protože zda splňuje normy vyžadované daným útvarem, si
netroufám posoudit.
Kniha, na jejíž stránkách je takový příběh, nelze popsat negativně. Vlastně i docela přemýšlím, zda autorka stojí
o nějaký soucit, když se sama dokázala vzepřít a pracovat na
svém novém životě.
Čímž jsem už jednoznačně
naznačila téma příběhu. Mlaďounká Céline, ještě v útlém
dětském věku, ukáže svoje nezměrné nadání při hře na
klavír. Otec se ihned chopí příležitosti, a chce mít z dcery
úspěšnou virtuosku, jejíž kariéra přinese obdiv, slávu,
uznání. Po několika málo cvičeních najde pro Céline vhodného
učitele, neváhá investovat nadpozemské finanční prostředky do
její výuky, a sám se stává jejím „mistrem“. Učení a
zdokonalování se ve hře na klavír se ale brzy mění v nekonečně
dlouhá léta plná utrpení, bití, týrání, a pokusy o vzepření,
které stejně nikam nevedou. Ale nakonec přece jen...
Po přečtení knihy jsem měla pocit,
že neprošla rukama korekce. A teď nemyslím co se týče
gramatických chyb, které se tam sem tam vyskytnou, ale stylu psaní
textu. Já, která si potrpím na logické uspořádání textu, i
vět, jsem byla překvapená osobitostí stylu psaní autorky. Mám
dokonce dojem, že určitě chtěli její text nějakým způsobem
předělat, upravit, ale aby nám, čtenářům, dovolili se sžít
se Céline, nechali to tak, jak je. Nikoho však neurážím,
nekritizuji, je to pouze jen můj pocit. Jakoby vydavatelství
nechtělo nějak dramaticky zasahovat do koncepce, aby ponechali
nádech skutečnosti. Rozdíl je bohužel v tom, že jde o realitu, a
ne o smyšlený příběh. Převládá ve mně i dojem, že z
autorky její slova napsaná v knize vyletěla jako střely, kterých
se chtěla co nejdříve zbavit. Byť svůj příběh vyprávěla
školní vychovatelce, nebo mamince. I dalším. A nyní o něm ví
celý svět.
Co do koncepce je kniha psána tak, že
čtenář prožívá celé Céliino dětství. Od malé, hravé
holčičky, se postupně stává obyčejný předmět, který si otec
formuje k dokonalosti dle svých představ. Prožíváte každou
ránu, každý trest, každý úspěch, který zažehne jiskřičku
naděje na změnu, abyste byli další ranou navráceni zpět do
kruté reality. Dospíváte s ní, a chcete dosáhnout jejího
vytouženého snu spolu s ní.
Na konci knihy je navíc pěkné
zamyšlení.
Nemám knize co vytknout. Co bych také
měla že.. A hlavně, jak můžete něco vytknout příběhu ze
života? Byla by to drzost. Céline má můj obdiv za svou odvahu, vystoupit s příběhem do světa, sepsat jej, prožít si vše znovu, a zároveň být úspěšná v tom, co si vždy přála dělat. Je to
neuvěřitelně silná žena, která si zaslouží poklonu. Stejně
jako x dalších dětí, které svůj boj s týráním lidmi, které
je měli chránit, vyhrály. A tenhle příběh je jednoznačným
alarmem, co se ve světě stále děje, a evidentně se bude dít
dál.
Tak před tím nezavírejte oči a
začtěte se. Za jedno odpoledne to máte. A budete nevěřícně
zírat na každé písmeno na každé stránce. Jako já.
Možná najdete v sobě i pár pocitů, které jsou proti sobě.
Zdroj obrázku: parismatch.com
Kniha mě docela láká a myslím si, že si ji přečtu. Jen mě malinko odrazuje ta neuspořádanost.
OdpovědětVymazatKniha mě neláká, je to hrozné téma. Lituji paní, že si tím musela projít:(
OdpovědětVymazatIwik Pásková: Nejde ani tak o neuspořádanost, příběh je koncipován, že se odehrává od dětství až do dospělosti, ale ten zbytek je takový osobitý styl autorky, který se může ZDÁT malinko neuspořádaný. :)
OdpovědětVymazatPrávě jsem knížku dočetla a myslím, že paní Celine nebyla bohužel jediná, komu se tyto hrůzy dějí. Šla jsem se podívat na internet, jak paní vypadá, protože na konci knihy neuvedla, jak to dopadlo s její anorexií. Myslím. že následky si nese stále s sebou...
OdpovědětVymazat