Čeká mě první semestr na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Někteří z vás možná vědí, že nějaké studium téhle fakulty mám za sebou, tak proč první semestr? Jednoduše. Protože se mi nepovedla jedna zkouška, a já se sklopenou hlavou a jedním chybějícím kreditem, který by mi umožnil postup do dalšího úseku studia, opustila fakultu na rok a byla odhodlána to zkusit znovu. A povedlo se. Přijímačkami jsem prošla zdárně; ještě se zapsat, a můžu celou tu práci dělat znovu. Mnozí z vás vědí, že studenti mají možnost nechat si uznat již splněné předměty, já však tuto možnost využít nechci. Nechci tam mít to děsné skóre, chci mít to nejlepší, proto dám do toho studia ještě o mnohem víc, než to maximum, které jsem do něj dávala loňský rok. Důležitá je motivace a vědomí, že když se vám něco nepovede, nikdy nezačínáte od nuly. Ale to jsem odbočila.
Semestr u mě začíná poslední dva týdny v srpnu. Nakupuji kancelářské a studijní potřeby, sháním informace, plánuji si předběžný rozvrh v SISu (studijním informačním systému). Jakmile mám zásobu všeho, co potřebuji k efektivní studentské práci, pokračuji tiskem plánovačů (o kterých si přečtete hned v dalším článku) na následující dva semestry (případně následující rok). Následuje zařizování obvyklých záležitostí týkajících se studentských průkazů, kdy má trpělivost ještě stále leží vysoko v oblacích.
Zhruba v půlce září se otevírá oficiální zapisování předmětů v SISu, kdy jako každý student VŠ protrpím den nad stolem a marně se snažím vydolovat aspoň jedno úspěšné zapsání předmětu. Trpělivost uvedená v předchozím odstavci povážlivě klesá směrem dolů. Po vlně radosti z jednoho předmětu zjišťuji, že zbytek předmětů je zaplněn, a já opět padám bezvládně na stůl. S trpělivostí na nule. Nakonec vše ale stejně dobře dopadne, a já vím, že mě čeká dřina, kterou jsem si sama způsobila. Euforií z možnosti nabýt nové vědomosti. No budiž.
Samozřejmostí je shánění učebnic a skript, čehož jsem letos ušetřena, protože mám z loňska stále stejný arzenál.
Malý tip: pokud si kupujete učebnici od staršího studenta, nikdy se jej neptejte na průběh zkoušky či na obtížnost předmětu. Skončíte zašlapáni pod zemí, věřte mi. Zachovejte si chladnou hlavu a klidnou mysl.
A přichází na řadu mé již zmiňované plánovače, do kterých si zapíšu termíny zkoušek a další nezbytnosti. O způsobu použití plánovačů bude další článek, vyčkejte. :)
Začatek semestru jsem zdárně přežila, teď už přichází na řadu ta těžší část, a sice studum.
POKUD BYSTE RÁDI VĚDĚLI, JAKÉ PŘEDMĚTY NAVŠTĚVUJI (není jich hromada vzhledem ke kombinované formě studia a mé práci), DEJTE VĚDĚT, BUDE TADY CO NEVIDĚT.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)