Titul: Pes Baskervillský
Nakladatelství XYZ
Rok: 2016
Počet stran: 265
ISBN 978-80-7505-297-1
Moje hodnocení: 100%
Z mého pohledu zřejmě existuje jen málo lidí, kteří by neznali slavného detektiva Sherlocka Holmese a jeho případy. A to nemluvím o hromadě fanoušků, kteří se rádi zabývají jeho případy na jisté webové stránce, lidech posedlých filmovou či seriálovou adaptací; ať už v podobě Roberta Downeyho juniora s povahou víc než cynickou ve dvoudílném filmu nebo sympatického angličana Benedicta Cumberbatcha coby geniálního detektiva s myslí přímou, logickou a nade vše faktickou. Ovšem úvahy o filmovém zpracování případů Sherlocka Holmese nyní půjdou stranou a ráda vám zde popíšu své dojmy z nejslavnějšího detektivního románu Arthura Doyla. Pes Baskervillský. Nicméně se neubráním letmému srovnání právě se seriálovou adaptací konkrétně tohoto dílu.
Na první pohled se mi jevila kniha dojmem spíše pro dětské čtenáře než širší populaci zahrnující i dospělé. Ale tento dojem ve mně vytváří pouze první, zběžný pohled napříč knihou, kdy je písmo větší, mezery širší a stránky méně zaplněné. Nicméně zdání klame a již na prvních řádcích poznáte, že máte co dočinění s chladnou logikou slavného detektiva a se stejně chladným přístupem jeho společníka doktora Watsona k detektivovi samému.
Velmi mě zaujala struktura knihy jakožto celku. Kapitoly nejsou ani krátké, ani dlouhé, napětí je budováno nenásilně, zvědavost však mocně posilována postupným rozborem myšlenek Holmese. Oceňuji a vždy budu oceňovat vlastnost, která se často v knihách objevuje, obzvlášť v těch žánru detektivního: ukončení kapitoly velmi zajímavým zjištěním, které vás uvede v napětí, a pokračování příběhu na úplně jiném místě, nezřídka též v úplně jiné časové lince. Nemám to ráda, není důvod vybudit čtenáře a pak jej prudce utlumit naprosto odlišným děním v příběhu. Není pak totiž výjimkou, že čtenář musí listovat několik stran zpět ke kapitole, aby zjistil, na co vlastně navazuje ono napětí, kterým byla daná akpitola ukončena, a na které se o tři kapitoly později opět navazuje. A jak jsem již zmiňovala, s tímto se v Doylově Psovi Baskervillském nesetkáte. Kapitoly hezky navazují, zbytečně se nepřeskakuje od jednoho k druhému, čtete plynule a rychle, bez zbytečného zdržování. Nebýt nutnosti pečovat o malé miminko, které nyní mám, kniha by mi zabrala ani ne tři hodiny. Takto jsem ji přelouskala za dva večery.
Když se vrátím ke struktuře knihy, od které jsem jemně odbočila, tak během čtení narazíte na několik způsobů vyprávění příbehu, a sice z pohledu doktora Watsona coby druhého hlavního hrdiny příběhu, dále příběh pokračuje dopisy a též záznamy z jeho deníku, který si za svého působení s Holmesem vedl. Čtení je tak značně odlehčeno a není monotónní.
Samozřejmě nesmím zapomenout na geniální Holmesovo myšlení, které si nezakládá na zbytečnostech nebo laciném smyslu pro humor. Člověk čte s úsměvem na tváři už jen při způsobu, jakým Holmes své myšlenky vyjadřuje, a jakou osobností vlastně je. V kombinaci s otrlým doktorem Watsonem jde o paradoxně příjemné čtení, i když téma i prostředí jsou poněkud pochmurné, vždyť jde o detektivku, že.
K onomu pochmurnu se vztahuje i fakt, že mně osobně se kniha nečetla zrovna nejlépe, byla-li jsem sama doma nebo dokonce v ony tmavé večery, kterými je už okolí kolem sedmé hodiny prosyceno. Popisy prostředí a pocitů jednotlivých protagonistů příběhu jsou natolik přesvědčivé, že máte tendence občas od knihy vzhlédnout a přesvědčit se, že jste doma, a ne uvnitř staré chýše uprostřed močálu, kde slyšíte jen hukot větru, vidíte jen temnou noc a doufáte, že někde v tom dešti a tmě nečíhá nebezpečí, před kterým budete muset prchat ještě temnější alejí.
K umění samotného autora detektivky patří i fakt, že i když vás nenechává na pochybách a vy již víte, jak se bude příběh dál vyvíjet, cítíte mrazení v zádech a jednoduše nemůžete knihu odložit. Autor má úžasnou fantazii a smysl pro detail. Doyle je "pan spisovatel".
V úvodu jsem zmínila letmé srovnání knihy s adaptací dílu z britského seriálu Sherlock, který režíroval Paul McGuigan; s názvem Psisko Baskervillské. Z hlediska obsazení byli vybráni výborní herci na ztvárnění doktora Watsona i Holmese (viz google), z hlediska obsahu mi přijde v jistých ohledech "kamerová verze" lepší, v jistých horší. Na jedné straně máte knihu, která váš přesvědčuje o "zločinci" zřejmě zvířecím, na druhé máte zase příliš hlavolamů a logiky, a příběh najednou ztrácí svůj chladný anglický ráz ponuré atmosféry, který najdete v knize. "Kamerová verze" tak působí přeplácaně. Nelze tedy jednoznačně říct, které dílo je lepší nebo horší, můžu však říct, že oba mají co nabídnout. Ovšem z hlediska příběhu a prostředí u mě kniha naprosto převažuje.
Na první pohled se mi jevila kniha dojmem spíše pro dětské čtenáře než širší populaci zahrnující i dospělé. Ale tento dojem ve mně vytváří pouze první, zběžný pohled napříč knihou, kdy je písmo větší, mezery širší a stránky méně zaplněné. Nicméně zdání klame a již na prvních řádcích poznáte, že máte co dočinění s chladnou logikou slavného detektiva a se stejně chladným přístupem jeho společníka doktora Watsona k detektivovi samému.
Velmi mě zaujala struktura knihy jakožto celku. Kapitoly nejsou ani krátké, ani dlouhé, napětí je budováno nenásilně, zvědavost však mocně posilována postupným rozborem myšlenek Holmese. Oceňuji a vždy budu oceňovat vlastnost, která se často v knihách objevuje, obzvlášť v těch žánru detektivního: ukončení kapitoly velmi zajímavým zjištěním, které vás uvede v napětí, a pokračování příběhu na úplně jiném místě, nezřídka též v úplně jiné časové lince. Nemám to ráda, není důvod vybudit čtenáře a pak jej prudce utlumit naprosto odlišným děním v příběhu. Není pak totiž výjimkou, že čtenář musí listovat několik stran zpět ke kapitole, aby zjistil, na co vlastně navazuje ono napětí, kterým byla daná akpitola ukončena, a na které se o tři kapitoly později opět navazuje. A jak jsem již zmiňovala, s tímto se v Doylově Psovi Baskervillském nesetkáte. Kapitoly hezky navazují, zbytečně se nepřeskakuje od jednoho k druhému, čtete plynule a rychle, bez zbytečného zdržování. Nebýt nutnosti pečovat o malé miminko, které nyní mám, kniha by mi zabrala ani ne tři hodiny. Takto jsem ji přelouskala za dva večery.
Když se vrátím ke struktuře knihy, od které jsem jemně odbočila, tak během čtení narazíte na několik způsobů vyprávění příbehu, a sice z pohledu doktora Watsona coby druhého hlavního hrdiny příběhu, dále příběh pokračuje dopisy a též záznamy z jeho deníku, který si za svého působení s Holmesem vedl. Čtení je tak značně odlehčeno a není monotónní.
Samozřejmě nesmím zapomenout na geniální Holmesovo myšlení, které si nezakládá na zbytečnostech nebo laciném smyslu pro humor. Člověk čte s úsměvem na tváři už jen při způsobu, jakým Holmes své myšlenky vyjadřuje, a jakou osobností vlastně je. V kombinaci s otrlým doktorem Watsonem jde o paradoxně příjemné čtení, i když téma i prostředí jsou poněkud pochmurné, vždyť jde o detektivku, že.
Schoulil jsem se do nejzazšího kouta a natáhl kohoutek zbraně v kapse, odhodlán neprozradit se, dokud by se mi nenaskytla příležitost zahlédnout toho muže aspoň částečně. Nato nadešla dlouhá přestávka, která dokazovala, že se muž venku zastavil.Pes Baskervillský, str. 196
K onomu pochmurnu se vztahuje i fakt, že mně osobně se kniha nečetla zrovna nejlépe, byla-li jsem sama doma nebo dokonce v ony tmavé večery, kterými je už okolí kolem sedmé hodiny prosyceno. Popisy prostředí a pocitů jednotlivých protagonistů příběhu jsou natolik přesvědčivé, že máte tendence občas od knihy vzhlédnout a přesvědčit se, že jste doma, a ne uvnitř staré chýše uprostřed močálu, kde slyšíte jen hukot větru, vidíte jen temnou noc a doufáte, že někde v tom dešti a tmě nečíhá nebezpečí, před kterým budete muset prchat ještě temnější alejí.
K umění samotného autora detektivky patří i fakt, že i když vás nenechává na pochybách a vy již víte, jak se bude příběh dál vyvíjet, cítíte mrazení v zádech a jednoduše nemůžete knihu odložit. Autor má úžasnou fantazii a smysl pro detail. Doyle je "pan spisovatel".
V úvodu jsem zmínila letmé srovnání knihy s adaptací dílu z britského seriálu Sherlock, který režíroval Paul McGuigan; s názvem Psisko Baskervillské. Z hlediska obsazení byli vybráni výborní herci na ztvárnění doktora Watsona i Holmese (viz google), z hlediska obsahu mi přijde v jistých ohledech "kamerová verze" lepší, v jistých horší. Na jedné straně máte knihu, která váš přesvědčuje o "zločinci" zřejmě zvířecím, na druhé máte zase příliš hlavolamů a logiky, a příběh najednou ztrácí svůj chladný anglický ráz ponuré atmosféry, který najdete v knize. "Kamerová verze" tak působí přeplácaně. Nelze tedy jednoznačně říct, které dílo je lepší nebo horší, můžu však říct, že oba mají co nabídnout. Ovšem z hlediska příběhu a prostředí u mě kniha naprosto převažuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)