TRAVEL | Rujána / Rügen a její kouzlo

By: Ad-Libri on 9:16

Share it Please

Tweet

Před pár dny jsem se vrátila z pětidenní dovolené na německém ostrově zvaném Rujána, německy Rügen. Pro někoho netypická lokalita, možná i netypická dovolená. Já jsem však typ člověka, kterého nelákají jen slunné pláže, pohlední jižani nebo nicnedělání v areálu hotelu. Odjakživa jsem milovala hory, zajímavá zákoutí, muzea, a hlavně dějiny. Právě proto jsem pro mě a mého partnera vybrala tuto lokalitu. A dny to byly zajímavé, a hlavně poklidné. A přesně o to s partnerem usilujeme dva roky, protože dva roky jsme nestrávili čas jen spolu, bez počítače, rodiny, práce, starostí.

Nebydleli jsme v hotelu, ale v domečku jednoho starého manželského páru, který měl k dispozici podkrovní apartmá k pronájmu. Cena hezká, vybavení perfektní, útulno, čisto. Nebyl důvod váhat. Navíc onen manželský pár byl velmi příjemný a vstřícný; sice neuměl anglicky, my zase německy (to jsou trable), ale nějak jsme se domluvili, vždy to nějak jde :). Domeček byl zhruba kilometr od pláže, což ovšem vůbec nevadilo, projít malebnou vesničkou Vitt na krásnou pláž bylo úžasné.

Musím říct, že Němci jsou jiný národ, jiní lidé. Chovají se jinak, ne moc přátelsky, jsou to takové napůl otevřené konzervy, jestli víte, co tím myslím. Konzervativní lidé, kteří jsou přesto v něčem trošku dál, než my. Na žádné z tváří, kterou potkáte, neuvidíte úsměv a co mě nejvíc praštilo do očí, byl fakt, že jsem nepotkala žádnou krásnou německou ženu. Mám k ženám zvláštní vztah, vnímám je jako krásné všechny, každá žena je nádherná, ale já teď mluvím o kráse vnější. Všechny ty ženy ve mně budily dojem, jakoby na sebe rezignovaly, neviděla jsem, že by se o sebe staraly, nesnažily se líbit nebo něco podobného, jsou úplně jiné, než ženy v České republice. V Česku máme mnoho krásných žen, a většinou vidím, že o sebe dbají, že jim záleží na jejich vzhledu, což se o Němkách říct nedá. Nechci být vůči nim nijak kritická, jde jen o můj dojem.

Na Rujáně jsme trávili dny v malém městečku Putgarten, asi kilometr od mořského pobřeží. Putgarten a okolní vesničky, zvláště pak Vitt, jsou kouzelné. Všude jsou nádherné tradiční domky se střechami z rákosu, a jak se německé ženy nestarají o svůj vzhled, tak všechnu péči vkládají do svých zahrádek. Tolik překrásných zahrad, různého typu, ať už elegantní nebo hravé, jako z pohádky, nemohla jsem se vynadívat. A i když na některých zahradách bylo mnoho dekorací, vůbec nepůsobily přeplácaným dojmem, opravdu si jejich majitelé umí vyhrát a mají na to oko.  

Pobřeží s krásným mysem Arkona ve mně jako vždy vzbudilo respekt a touhu objevovat vše, co je za dalekým obzorem. Někde v dáli totiž leží Švédsko, kam se můžete trajektem vypravit, ale Švédsko si chceme nechat zase na jinou dobu. Když jsem z nedalekého bývalého majáku měla pod sebou celé širé moře, cítila jsem pokoru a pocit, jak malá jsem, a jakou má příroda moc. Tenhle pocit se mi opět potvrdil o den později v muzeu oceánů a muzeu moří, kde jsem mohla v obrovském akváriu vidět naživo vše, co se modrou částí planety prohání a také to, co se prohání na mořském či oceánském dnu a my nemáme možná ani tušení, co všechno jsme ještě neobjevili a co tam někde v té hluboké tmě na dně oceánů žije.

Zmínila jsem se o dějinách, viďte? Nesmím tedy zapomenout na návštěvu britské ponorky, která křižovala vodami za studené války. Majestátná, složitá, nádherná, a přitom připomínající ne ty nejveselejší doby. Zvláštní pocit. A bunkry východoněmeckého námořnictva si tady taky zaslouží své místo. :)

Možná si říkáte, že jsme dovolenou trávili blízko pobřeží, tak kde je nějaká zmínka o koupání? Právě tady. Na severu Německa není zrovna nejteplejší moře, takže my spíš než nějakému dlouhému koupání jsme se dvakrát za dovolenou (nejsme plážové typy) kochali na pláži. Na koupání je to pro místní, ti jsou zvyklí na tu studenou vodu a hravě nás strčili do kapsy. My jsme se spíš svlažovali a chladili, než že bychom se dlouho koupali. Nevím, jestli vám někdy ztuhly ruce zimou v moři :D. Nicméně na severu je pěkný fakt, že pobřeží tam máte mělké, a docela dlouho trvá, než ztratíte pod nohama dno, tam opravdu můžete vzít přítele za ruku a jít na "procházku mořem"...

Poslední den jsme věnovali návštěvě místního národního parku. Ani nevím, kdy jsem naposledy viděla tak překrásný les, ale to hlavní, co mě zarazilo, byl fakt, že jste v tom lese nezaslechli zpěv ptáků, neviděli veverku nebo nespatřili aspoň srnu. Nikde nic. Jen stromy. Šumící, kymácející se ve větru, ale nikde žádný život. Velmi zvláštní, vzhledem k tomu, kolem zeleně kolem sebe máte. Takový mrtvý les, jako by skrýval nějaké tajemství, působil na mě dojmem, že má za sebou mnoho příběhů, které nebyly zrovna úsměvné. Po dvou kilometrech cesty tichým lesem můžete dojít ke dvěma vyhlídkám, první, tzv. „Židli králů“, o níž panuje pověst, ve které si staří obyvatelé řekli, že kdo vyleze na onen křídový útes, ze kterého jsme se koukali do dáli, usedne na "židli králů" a bude král. Obrazně řečeno, nešlo o žádné touhy po vládě nebo něco podobného. A dále druhé, Viktoriánské vyhlídce, odkud máte výhled na celé širé moře a krásné bílé křídové útesy zase z jiných stran. Jde o nepopsatelný zážitek, který si musí každý prožít sám.

Rujána je opravdu kouzelné místo, ale jen tak, jak si jej vy kouzelné uděláte. Má totiž mnoho míst, o kterých lidé nemusí vědět, protože se zajímají jen o pláž a moře. Ale historie ostrova, střídání národů, příchod Slovanů či vpád Dánů, kteří za sebou nechali spoušť, to jsou jen střípky dějin, které za sebou máme. Kdo chce poznávat historii, objevovat místní tajemství a podívat se na svět z jiné perspektivy, než která je mu nabízena z jihu Evropy, pro toho je určená kouzelná Rujána.


A KDE JSTE DOVOLENOU STRÁVILI VY?

Andy